Jen Jeden Šálek Čaje.

mému kamarádovi Ondrovi Šrámkovi

Jen jeden šálek čaje

Už jen ta vůně rozlévající se po pokoji, ta, která barví vše do hodna a vpíjí se do šatů a zastaralých prověšených závěsů
Už jen ta teplá hladina zhltávána studeným vzduchem, v níž se zrcadlí Tvé houpací křeslo, nad nímž se sklání pokojová lampa
Už jen ta barva zastiňující všechny krásné kolem, ta, kterou podruhé neobjevíš a nesmícháš a co se bojí nechat Tě usnout, abys nezapomněl
Už jen ta chuť mihotající se pro vřavu nemožných atomstev, jež jsou uvnitř skryta a obíjejí se o horkou stěnu hrnku a co mi řeknou: „jdi ještě dál“ a přitom mě chlácholí
To vše je tu jen pro mě…


Jen co skropíš horkou vodou i své listy čaje ve svém hrnku a sedneš si do svého křesla, povím Ti všechno. A během mého vyprávění propustí slunce své paprsky i na poslední zrnko prachu Tvého myšlenkového světa.

---