Květina

Jsem neposlušná květina,
která když slunce zhasíná
chce lapit tmu jen do dvou vět
v chvíli, kdy usíná svět:

Je noc, je světlo.
Je tma, je den.
Jeden, jen jeden záblesk víc,
zajdi mi slunce tiše vstříc!

Jsem básník, jenž z noci vyžíná
světlo hvězd, neposedná květina,
zrcadlo moří, moře snů,
kalendář do konce tvých dnů,

jsem moře plné laptěvů,
jsem brána řeči do zpěvů,
jsem Diana i bílá laň,
i Apollo, jenž zírá naň,

jsem terč, i šipka letící,
jsem pousmání na líci,
jsem číše plná večera
a dálka, i její nevěra.