Ab-aBsurdum

No tak tohle...? Co o tom říct? Asi to že je to nedokončený, nezapočatý, ale tak nějak to prostě je.

... A zase cesta a nic jen cesta na pódiu. Odbočím tedy alespoň na chvilku do rohu. Ale kdo by tušil, že pod reflektory bude tak plno ticha. Ani lístek nekřupe podzimní únavou narudlé barvy. „Odejdi.“ Tak přece někdo leží pod oponou. „Ještě nepůjdu.“ přemýšlím, ale „ne, ještě ne.“ „Mám už dvě hodiny zavřené oči a zvuky bez tvarů pojmenovávám jen čísly.“ odvětil. „Hezký…“? „Máš číslo jedna až šest,“ vysvětluje „skutečně bys nechtěl jít pryč?“ „Vždyť ani nevýš kdo jsem a …“ „… a stejně chci být sám a sám a …“ „Otevři oči!“ „Myslím, že bude lepší si tě jen představovat.“ „Kdo jsi?“ „Kdosi.“ na tváři se mu otevírá úsměv. Nevidí, jen tuší mojí dopálenost. „Co je to kdosi?“ „A kdosi je to, co chce abys odešel, co chce tě nevidět.“ přetáčí slova v ústech. „Jak ušlechtilé žít jen iluzí, ale stejně se bojíš světa.“ „Já se nebójim…“ Co se to - on opravdu otevřel oči. „Spokojen?“ „Spokojeně pokyvuji. To vidíš. A ty?“ čekám dávku sarkasmu a hnoje… „Vypadáš chudě. Nemáš peníze?“ tak co má ten člověk za logiku? „Žebráš nebo kradeš?“ nesnáším odpověď otázkou. Co on? „Ani jedno, ani druhé a možná ani to třetí. Prodávám Kadilak.“ tak na co si bude hrát teď… „Kadilak…“ pravda, co kdyby. Auto by se hodilo. Už jsem dlouho nic netáhnul. Ta postavička ale překvapí. Zatáhne za provázek a na pódium vjede Kadilak. Asi tak půl metru široký a dvakrát tak dlouhý. Lak už je sice trochu oprýskaný, ale s trochou píle by to ještě mohlo vypadat… „No co?“ je vidět, že rád překvapuje. „No, je fakt pěknej.“ „Fakt bys ho nechtěl?“ Co si o tom myslet? Prohrabávám kapsy… Nic. Ale jo – tam na dně... je pětikačka. „Fakt bys ho nechtěl?“ Naléhá. „A fakt bys ho prodal?“ „A proč ne?“ teď se zatvářil vážně jako blbec. „Tak já nevim, nemáš k němu třeba citový vazby… nebo tak něco?“ vždyť pro všechno je tolik důvodů, proč by člověk zrovna neměl mít zábrany prodat auto. „Kdosi kdysi miloval tenhle stroj…“ jakoby se zasní „… ale já to rozhodně nebyl.“ „A co by ta paráda stála?“ nenápadně nastavuji dlaň s pětikorunou. „Šlape fakt perfektně. Myslim, teda… no, za pět korun jako novej.“ má opravdu přehled. „A jak šlape.“ nebudu přeci kupovat krysu v pytli. „Má čtyři krysy pod kapotou.“ Láskyplně si přitáhne vozidlo blíž a zaklepe na kapotu. Zpoza mřížky chladiče zamrká pět hlodavčích pohledů. „No, tohle je asi celkem množnej výkon…“ Kdybych je pořádně živil a udělal jim trochu soukromí, mohl by z toho za chvíli koukat pěkně nadupanej sporťák. „Když ale já nevim… mám k němu přece jen nějaký citový vazby…“ „…víc peněz nemám.“ Tak co to zase zkouší? „Ber bůra.“ Podávám poslední obnos mých úspor na prázdniny. „Kde jsou klíčky?“ Vezme si pětikorunu a dodá „Stačí kopnout, nebo poprosit.“ S pláčem odchází do zákulisí. „Tak tedy s-bohem.“ „Klidně i bez něj. Tohle je moje planeta. Jestli tě ještě jednou uvidim, tak tě zabiju.“odchvátá a zahazuje pětikorunu pod pódium. Stejně by nestačila ani na pivo. „Tak tedy radši s-bohem.“ ale už jen do prázdna a rozvlněné opony. ...

---