Láskybus

Někdy začátkem puberty většina z nás nastoupí do láskybusu a vezeme se. Každá zastávka, na které nevystoupíme, se rovná jednomu zmařilému pokusu navázat onen celoživotní vztah s osobou nám osudem přidělenou, duší zpřízněnou. Někdo vystoupí na první zastávce, to je případ těch nejšťastnějších. Dnes jsem opět na jedné zastávce nevystoupil a zůstal stát na palubě láskybusu, ale pomalu se mi začíná zdát, že hned tak nevystoupím, takže si asi raději sednu a při další zastávce si jen tak jedním okem prohlédnu nástupiště. Tak to tedy ne! Jenom se nenechat ukolebat nerovnostmi silnice lásky, jež je dlážděná našimi zlomenými srdci. Nevýhoda láskybusů spočívá v tom, že v jednom se vezou Ti, jenž hledají, v druhém Ti, co chtějí být nalezeni, ale jakmile se láskybusy nesejdou na jedne zastávce, nemají pasažeři šanci se poznat. Už se mi v tomto krutém dopravním prostředku vůbec nelíbí. O jedné zastávce, kde jsem byl tak před měsícem , vím, že je tam dívka, která mne považuje za svého životního partnera. Uvidím, zda ve mně zvítězí srdce dobrodruha a onou pověstnou cestou trnitou se budu prosekávat dál, ačkoliv nemám jistotu, že ta má pouť má někde konec, anebo půjdu pěšinkou mechovou zpět k jisté jistotě. Přemyšlím a stále nemám jasno. Láskybusů je všude plno, ale aby někde vytiskli jejich jízdní řády, to ne:-(