Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZimní samota
Autor
Severkanova
ZIMNÍ SAMOTA
Dnes auta dýchají oblaka páry,
ztemnělou ulicí do tepla spěchají,
zima hraje si zase čáry-máry:
led a mráz přikouzlí potají.
Ulice do šedého šatů oděná,
obloha zbytečně modří plýtvá,
příroda je kouzla zbavená,
vítr je ostrý jak břitva.
Má zima je sestrou zimy Tvé,
prázdnota hustá je zde i tam,
psaníčka touhy věším na větve,
čas mezi schůzkami počítám.
Po stezce myšlenek k Tobě se ubírám,
v prostoru k prasknutí samotou,
do dlaní vzpomínky na Tebe nabírám,
nechám je proplouvat vesmíru nahotou.
Mé tváře jež držel jsi v dlaních svých,
laskané větrem jsou, líbané mrazem,
oči za sklíčky brýlí růžových
pouštějí křišťály slziček na zem.
Chodník je jimi posypán bíle,
podrážky bot z nich melodii loudí,
tóny kvetoucí ve stále rostoucí síle,
chladným vesmírem tápavě bloudí.
Však Ty, vybaven virtuální sítí
rozpřáhneš paže - obejmeš slzičky,
jemně je ovineš stříbrnou nití,
zajistíš láskou -a svážeš na uzlíčky.
Ten náhrdelník zármutku a štěstí
na šíji mou darem mi připevníš,
smutek rozbiješ neviditelnou pěstí,
perličkami lásky jej nahradíš.
January 26, 2003