Blesk osudu

každý jednou uděláme chybu nastal čas odpustit tomu kdo mi hodně ublížil

Pláče nebe kdo mu ublížil
slzy své k zemi nechá padat
jen pomalu se vpíjí tak
kdo se tu bude hádat
jen slunce a mrak.
Tolik mi připomínají mou duši.

 

Pláče nebe slunce i mrak.
Slunci se ztratil ohnivý vlak.
Kdo ublížil mrakům?
Vítr když přestal si snimi hrát
ted prohání se v ohnivém vlaku
má duše ted silně pláče
to tys ji trefila kuličkou z praku.

 

Já v noci se brodil únavou
mým tělem zmítala horečka
mé tělo bylo bez duše
jen měsíc se mi vysmíval
stejně jak ty jsi dábel.
Mé tělo bez dechu na skále
ve svitu měsíce na pokraji zhroucení.

 

Mé zoufání neslyšíš mé volání
když do hlubin propadá se mé srdce
roztrhané na malé kousky
které odplavují mou krev pryč
co vytéká z mého raněného boku
vsakuje se do horkého písku
prchajíc z mé blízkosti.

 

Já měním se ve velkou horu
vyvřelou z horké lávy písku
po vychladnutí jak studený mramor
co nechtěl otevřít má ústa
vyprahlá horkem pouštního písku
nikde déšt a ani kapka vody
jen lehce napil jsem se své krve.

 

Kolem mě šlehají blesky
nemohu vydat ze sebe hlásku
ani neudržím se v paprscích měsíce
jen drčení mého těla a úzkost
drcení kostí a někdo mi chytl hrdlo
ani vzlyk poraženého tě nezajímá
jen dál mě pořád týráš.

 

Má kamenná víčka pláčou
z těch podrazů a lží co mě trápíš
na mém těle kusy spáleného masa
na mých dlaních teče krev dál
mé rty šeptají tiše modlitbu
bez odezvy jen tvůj škaredý smích
a z mého těla vytéká smutný žal.

 

Brodím se závějemi cítím bolest
stále se nemohu dostat z tvé moci
dusím se tím jak jsi vedle mne
polikám tuny prachu co hrneš mi do úst
měním se v popel v tom žáru
mé tělo spálené na uhel
jen bůh se na mě dívá.

 

Ty krutá mstitelko proč to děláš
vždy bylo po tvém tak mě netrap
a jdi si svou cestou beze mne
skoč sama do propasti své pýchy
a utop se v ní sama na věky
a zmiz konečně v nenávratnu
spadni navždy do hluboké propasti.

 

Pro mě je vše straceno navždy
zničila jsi mi život a já
mě nezbylo nic abych ti odpustil
to ale neznamená že jsme zapoměl
se svýma očima slepoucíma
vidím vše jak jsi mi ublížila
jednou přijde zvrat mého osudu
pro tebe to pak bude těžší.

 

Jen si vše uvědomuji cos mi udělala
pozdě si vyčítám to ublížení
ruce se strachují zbyly jen pahýly
jsi to ty kdos mě zabila
raděj zemřu sám a v zapomění
než abys mě dál trápila
vidím kolem tvého hrdla plazí se had.

 

V mých očích vidiny má ústa němá
nemohou nic říct vydat ani hlásku
se strachem se obávám vzkříšení
pak to vše začne úplně od znova
tak jen zatím se dál posmívej
myslíš si vyhrála jsi tento boj
nevím jak už ti říct mám tě po krk.

 

Snad nastal čas se ti konečně postavit
určitě ještě není tak pozdě
spravedlnosti boží nikdy neunikneš
ty krutá mstitelko počkám si na tu chvíli
až se budeš sama smažit v tom horkém oleji
a nikdo z přátel ti nepomůže
pak budu mít smích na mé tváři.

 

Nastal čas kdy bůh by tě měl varovat
spravedlivě potrestat zamést s tvoji pýchou
úplně ochromit tvou sílu zasáhnout tě bleskem
pravda zvítězí a pak přeční i tebe
až budeš se sama měnit v ten prach
všichni kolem sebe se ti posmívajíc
tak už pochop jsi jen prach a v prach se obrátíš.

 

Já ti děkuji žes mi vyloupla oči plamenem
otevřela mé oči dokořán zaslepen vidomostí
žijíc v úplné samotě a temnotě díky tobě
kde mě už nebezpečí od tebe nehrozí
ty sama pak projdeš tím bleskem osudu
a já nemohu udělat dvakrát tu stejnou chybu
ted si to vypí všechno sama až do dna.

---