Malíř zdí

Stojím tu sám v samotě maleb
v tom kruhu zdí velkých staveb
z omítky co malovali mistrovo ruce
vložil do díla celé své srdce.
Ted na jeho dílo jen prach se snáší
z nitra těla prach co se někde práší
maloval sám na zed své obrazy
nezajímalo jej nic a žádné dotazy.

Ten mistr maloval od rána do noci
jen sám sobě si mohl pomoci
míchal barvy a držel si své štětce
na zed se s nimi pak dotýkal lehce.
Nanášel čáry a jen svými tahy
maloval vojáky koně ženské vnady
ten nejhezčí uprostřed tady je
na něm je krása Panny Marie.

Maloval lásku život i pastýře
také růže krev ženu u pranýře
maloval celé dny ty bílé stěny
ostatní se jen dívali na jeho změny.
Pod jeho štetcem i růže vykvetou
nějak mu nevadí když barvy se popletou
jen ty klenby svou bělostí srší
nátěry maleb pomalu se na ně vrší.

Maluje tiše upřímnou rukou ty stěny
od rána do noci celé dlouhé směny
jen společnost mu dělá v rohu kříž
snad namaluje někam i srdce pak mříž.
Až jednou tisíce očí spatří jeho díla
snad někdo pochopí jaká jej hnala síla
když namaloval na zed barevnou duhu
pak už jen podpis malé v v kruhu.

A já tu stojím on může to snad tušit
já za chvíli budu do omítky bušit
i když raděj někde u vody plavat
než ty malby až na kámen škrábat.
Tak ted tu stojím s pocitem strachu
budu vdechovat ty velké tuny prachu
těch maleb té krásy je několik druhů
hle dole v rohu spatřím malé v v kruhu.

I já občas beru do ruky štetce
na svá plátna maluji lehce
maluji tůně jezera přírodu lesy
koně vítr a i královské plesy.
maluji jen tak nejsme velký malíř
maluji plátna zvládnu i talíř
dokáži malovat třeba jen z pruhů
pak jen můj podpis malé v v kruhu.

Raděj bych seděl někde venku na plotě
přemýšlel čím jsme byl v minulém životě
dnes mám svůj velký den hanby
když musím ničit ty nádherné malby.
Do mých očí se hromada slz dere
proč já musím ničit ty malby staré
tak počítám těch pár mých skutků
než utopím se v té řece smutku.

Ten malíř co ty obrazy maloval
bylo to jeho dílo které on miloval
co jeho oči zdali pak ted brečí
když mé ruce to jeho dílo ničí.
Já cítím jak puká mi žalem srdce
jak prach se snáší na ty mé ruce
ukrývá se na kůže na těch mých dlaní
mé ruce to díla mistra právě planí.

Zdá se mi sen.
Já jsem ten mistr co ty obrazy maloval.

---