Hřbitovy rozbíjejí jenom svině

Znala jsem jednu lakomou Barku, teda byla to manželka mýho kamaráda, bejvalýho, ta chodila na hřbitov krást kytky a pak je prodávala. Když jsem se to dozvěděla, chtělo se mi blít. Takovýhle lidi jsou mělký sobci bez jakejchkoliv morálních hodnot. Ale co se s tim dá dělat?

pravda, těm, co rozbíjejí hřbitovy bych urazila pracky, Velmi emotivně napsané ***

v tom to je, neznají vinu...

Prosím Tě, Jochaninen, vůbec nerozumím tomu, o čem píšeš. Tím, že vzpomínám na hřbitově na své blízké, kteří zemřeli, tak jejich duši přivazuji k jejich hrobu a nedopřávám jim pokoj ? To je nějaká nové filosofie, nebo co ? Já s tebou nemohu zasvěceně diskutovat o hinduismu, protože toto náboženství znám pouze z nějaké brožury, kterou jsem kdysi přečetl, ale takový radikální názor jsem tam nikde nenašel. A k tomu, abych věřil v posmrtný život, žádné hroby jako berličku, na kterou bych si mohl sáhnout, nepotřebuju. Ostatně asi jako většina věřících lidí. Já mluvil o důležitosti hrobů pro živé. A nejen hrobů, ale všeho, co nám pomáhá zachovat vzpomínky na "naše" zemřelé, včetně různých rituálů nebo dodržování tradic, které jsme dodržovali společně, když ještě byli naživu. Protože pocit, že někam patřím, že jsem pokračovatelem svých předků a že mám někde své kořeny, je pro většinu lidí velice důležitý. Jen málo lidí si libuje v absolutní vykořeněnosti a bezprizornosti. A protože to tak většina lidí na celém světě cítí, pochybuju, že by tento tvůj názor na spoutávání duše tím, že u hrobu zavzpomínám na zemřelého, byl většinou světových náboženství akceptovatelný. (S vědomím toho, že ne všechny většinové názory musí být správné). Lidé se pohřbívají již od pravěku a představa, že většina jejich duší zůstává zajatcem želících pozůstalých, je pro mě dost děsivá. O duších uvězněných na tomto světě jsem četl pouze v populárních románech zabývajících se spiritismem a okultismem a v hororech o strašidelných domech.

Žíně: Já vím, o čem je řeč, jen je těžké to takhle na místě vysvětlit. Pokusím se, ale ne dnes.

Žíně: zkus se na to podívat jinak - na druhé straně už spolu nejsme "příbuzní", protože to pouto je jen tady a jen tím, že lidé se už holt rodí z těla. Takže si představ, že mnohý zemřelý - a nebojme se toho slova - takže : Takže si představ, že mnohý od těla oproštěný a uvolněný duch, který by už mohl odejít od země někam dál, je právě těmi oplakávajícími a želícími příbuznými přivázán ke svému hrobu a z toho hrobu se na ty plačky dívá a říká si, no "život s Vámi byl sice hezký, ale ...tak nějak to už bylo, tedy...proč mne stahujete stále zpět, proč mne k sobě chcete mocí mermo vázat...? Já se chci někam rozběhnout a nemohu. Vaše touha po poutech mne tu násilím drží....Nebrečte, nepoutejte a netížte mne svým žalem, vždyť žiju, jsem dál, i když Vy mne už nevidíte!" Smutná představa. Proto docela fandím Indům s jejich spalováním a vsypáváním do řeky - byť je to asi nehygienické - ale...nejsou místa, kde by byly vazby. Zachovávají si vzpomínku v srdci a to je asi nesvobodnější a nejvolnější.....

pravda....když se zamýšlím, když nechce být připoután a přestane se vázat na lidi, může odejít tam, kam ho to táhne... Ale lidé potřebují hroby....a hřbitovy....potřebujím něco, co jde nahmatat...tomu, co nevidí, nevěří.

Snad každý máte trochu pravdy. Akorát si myslím, že tím, že zajdu na hřbitov a vzpomenu na své blízké zemřelé, tím jejich duše nijak nespoutávám.... jinak je tu ještě jeden aspekt - na hřbitově mám pocit, jakoby tahle civilizace a všecko, co k ní patří, najednou neexistovalo. Leží tam vedle sebe starostové, ubožáci, děti atd.... takové klidné tiché místo, které smývá rozdíly, tiché místo, kde často ani není slyšet hluk aut a továren, tiché místo, které se vymyká dnešnímu světu, když stojím na hřbitově a jenom tiše vnímám, vnímám TEĎ, minulost, přítomnost i budoucnost v jednom, vnitřní mír.

Jochaninen, myslím si, že hřbitovy nejsou JEN šatníky na odložená těla. Souhlasím s tím, že ten někdo, kdo leží v hrobě již není ON. Ale dokud JEJ cítím a miluju, dokud HO vidím očima paměti, znamená to, že ON je stále se mnou, i když jinde v tom "světě bez počátku a konce, kam smrt již nemá přístup". A hrob mi tuto vzpomínku pomáhá uchovat. A tím, že se k hrobu chovám s úctou, projevuju úctu i JEMU, i když tam už není, je tam pouze jeho tělo. Proto si myslím, že zneuctění hrobů není pouhý vandalismus, ale něco mnohem horšího.

Žíně, nemyslím, že by Jocha nechtěla postihnout, že tu nejde jen o plenění hmoty, myslela, že v těch vzpomínkách je uctívání lepší, než chodit oprašovat to místo na hřbitově, protože uctívat ty, kteří mezi námi už nejsou, bychom měli hlavně tam - uvnitř sebe... ale k hřbitovům jako takovým mám také vztah velmi blízký, protože po kostelu je to místo, kde je mi tak nějak dobře. Protože klid - a kdo ho v sobě nemá a navíc ho kazí těm druhým, je narušenec, narušitel a měl by být dopaden a vydělen z obce, ale obávám se, že by se ho to nikterak nedotklo, když dokázal to, co dokázal...

Ale jo, Suvo, já to asi cítím podobně, jen se mi zdálo, že podceňovat příliš význam hrobů není dobré, protože to je jedno z významných pout mezi živými a jejich mrtvími. A tyto vazby jsou důležité pro uvědomění si svých kořenů, kontinuity a sounáležitosti s předky. A k tomu napomáhají i další tzv. iracionální prvky, jako je tradice, různé rituály apod.. A ty jsou s hřbitovy a pohřby rovněž různě svázány. Ale to už se nějak moc zamotávám, protože jdu do větší šířky, než jsem chtěl a to se na pár řádkách nedá. Takže závěr: ano, máš pravdu, ale já k tomu navíc dodávám, nejen rozum a uchovávání vzpomínek nás spojuje s předky, ale také další zdánlivě nerozumné rituály, kterých bychom se neměli zbavovat, přestože jsou na první pohled rozumově nanic.

Albireo: JO!!!

já už nechci aviza:-( Moje přesvědčení je naprosto jiné - a přesto, že rozbíjení náhrobků beru přirozeně jako vandalismus, tak hřbitovy beru zkrátka jako šatníky, kam duše odložily své obnošené šaty, ale ty duše...už jsou jinde. Buď jsou už zase tady zpátky a někde se snaží žít líp, nebo jsou někde na "druhé" straně a tam se taky snaží leccos naučit. No - ale pravda - ti kteří na svých pozemských tělech lpěli, sedí si na svých náhrobcích a nemohou se od svých práchnivějících těl odpoutat. No - když se nad tím zamýšlím - třeba jim to rozbíjení těch pomíjejících náhrobků mohlo pomoct v tom, aby přišli na to, že už dávno měli být jinde.

* za ten apel rainman:oběti se postupně stávají vrahy:-(

Albireo, tvé nadávání je úžasné. Trojstranná rvačka mě nadchla***** Jochanien to převedl-a do trochu jiné roviny. Nebudu posílat avíza, když si je nepřeje, mohu dokonce s názorem Jochanien souhlasit, ale současně budu ctít postoje jiných k mrtvým. Budu ctít názor Bernadety a její spravedlivé rozhořčení. :-)))

Rowenna: jasně, Bernadetino rozhořčení taky ctím i hřbitovní ticho - sama jsem na Olšana chodila krmit veverky a fotit a vůbec je tam fajn - minimálně tam je v létě příjemný chládek a lidi tam nehlučí:-) dá se tam sedět a číst a dumat....

Mozna...

já mám pocit, že mám blíž k Jochance, než k Bernadetě, což mi připomíná, že budu asi měkoň, ale hlavně nerozčiloň.

Tak ty musíš být hodně rozlobená, z té básně to přímo křičí. No, a ty svině si to zcela určitě nepřečtou tady na Písmáku. :-))

To jo, rozbíjet náhrobky mrtvým je skutečně strašný zvěrstvo, vždyť to jsou místa jejich posledního odpočinku.

...aspoň něco by mělo zůstat nedotknutelné...

hřbitovy rozbíjejí jenom hajzli kéž by je lidi přes pazoury majzli

Satan001: Máš recht! :-)

*****

hřbitovy by neměly být...

Nenapada mne nic moudreho, protoze tohle muze udelat fakt jen svine. Uplne citim Tvou zlobu a marnost...

Viz: Rowenna ***

Ať je majzne blesk z čistého nebe, metrákový meteorit, spadlý drát VVN, kapesní atomová bombička, ať se připletou do trojstranné rvačky mezi skiny, anarchisty a cikány.

chápu to rozhořčení... (báseň bohužel pod jeho vlivem... :) )

a přitom i tyhle svině mají rodiče...co TI dělali do té chvíle ? (to není omluva ! ale nemyslím, že je to vina JENOM těch grázlů...)