Básník a válka

Jen kočky se toulají po střechách
ve městě zhasíná okno za druhým
a ten kdo se dívá(snad luna)
svítí na ztracené naušnice v trávě.

Už je to dávno co změnil se tento svět
kdy jsme schovány za tuny ostnatých drátů
kdy všichni si jen na válku hráli
a zatím umírá ta naše zem.

Já básník sedím na staré lavičce
už pomalu zašedl monogram dvou jmen
hlavu mám opřenou ve svých dlaních
dívaje se svýma očima na hladinu
poslouchám co zpívá mi řeka.

Chtěl bych se zeptat smrti proč umírají lidé
jaká křivda když nemůže umřít válka
zavolal bych bohu(má baterie vybita)
tak zbyl sem sám list papíru s nedopsaným veršem.

Všichni lidé na světě nechtějí válku
americký imperialismus se vymlouvá na teroristy
a náš pan prezident(dnes již díky bývalý)
dělá vše co si přejí ti mocný.

A paní smrt čekala na důchod
přála si mít již od smrti klid
ted bude zase sbírat mrtvá těla obyčejných lidí
těm kteřím za to mohou se nic nestane.

Za pár dní zbydou z domů a střech trosky
jak bomby budou padat z výšky z letadel
zničí úplně celou naší zem a vše živé
ten kdo ji vyvolal(americký prezident)bude nepotrestán.

Jen sám se ted tiše směje a mne si ruce
není mu líto těch tisíce zmařených životů
když on sám se té smrti přeci nedotkne
(jen vydá rozkaz)sám přeci nezabíjí.

Tak smutně a falešně zpívá dnes řeka
pak už jen ticho i ptáci utichli
přichází smrt(ne klid před bouří)
pak už začnou padat bomby z letadel.

Zbývá mi číst verše jen té řece
která si někam v klidu odtéká
pomalu měsíc chce jít spát(také se bojí války)
přichází nový den co přiblíží se válce.