Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSen
01. 02. 2003
6
0
1485
Autor
Kami
Ten holub měl lidské oči. Úplně obyčejný holub, kterých sedí na každé římse deset. Chtěla jsem ho vyhodit, protože si sedl na můj parapet už podruhé… Ale ty oči! Najednou nebyly ptačí, ale lidské. Plakaly. Vzala jsem holuba do dlaní…
Přiletěl poté, co odplul kapr. Ten, který mě probudil lidským stínem odkrytým světlem mého mobilu v 5.19. Seděla jsem na posteli v temném pokoji, kde zářily jen kapří šupiny a nepadalo mě: Duch… duch…
Nesla jsem holuba v dlaních mámě, z očí mu tekly slzy. Nemohla jsem mluvit přes vlastní pláč, přesto jsem řekla: Táta… táta!
kdo vi...trebas se opravdu prevtelujeme.. proto je si treba urcite
vazit kazdeho tvora... celkove libi..tipek..