Dívka a klavír.

Přišla dívka ke klavíru trochu nesměle
Vyndala pár not z papíru měla pot na čele
Její první dva tři tony pomalu šum v sále ustal
Hrála od srdce jak zvony úplný klid nastal.
Na bíle i černé klapky hraje tam i sem
Prsty zavadí od pivní zátky ty háže na zem
Hraje si sama smutnou píseń její prsty lehce chodí
Je poznat v jejím srdci tísen cítí dýmku jak vedle voní.
Tony té skladby nejsou nudné má ráda svou můzu
Lidi tleskají to je nutné má průsvitnou blůzu.

Vložila do skladby svou lásku pozoruji její nohy
Bylo slyšet jak někdo mění pásku má na hraní vlohy
Jen občas přehodí stránku not hraje staré mistry
Dívám se na lesk jejích bot poslouchají i lustry.
U sebe má položené jablko nakouslé je to nádherný duet
I ta dívenka co doprovází jí na housle obě zaslouží puget
Ta něžná hudba dvou nástrojů v kolika sálech už hráli
Je slyšet i do vedlejších pokojů obě se pousmáli.
A lidé tleskají chtějí přídavek oči mají obě jasné
Obě zaslouží dlouhý polibek až světlo pak zhasne.

Obě dvě hrají v úplné pohodě září jejich oči
Nic nechtějí nechat náhodě svět se s nimi točí
Obě si připadají v královské opeře jak by hráli
Při tak nádherné předehře jejich rty se pousmáli.
Klavír housle ty nádherné tonů proměny ta doba výšek
Té kráse pomáhají i stropní ozvěny poslouchám jak sníšek
A v celém sále lidé jásají je slyšet každý vzdech
Pak hrozně dlouho všichni tleskají jim padá tíže na zádech
Usmívají se i bronzové busty ovace jsou nemalé
Přišel konec a zhasly lustry nastalo ticho v sále.

Obě čekají na ten polibek.

---