můj deníčku, aneb Karlštejn očima Totemáka ...

promiňte mi neupravenou formu ... přepsal jsem to narychlo ze svýho deníku ... pane jo, jakej to dětinskej nápad vést si deník :o) třeba právě proto, abych Písmákům mohl napsat, co si o nich myslím :o) omlouvám se některým, kteří se objevili na Karlštejně a já jsem neměl tu příležitost zaznamenat je do svých myšlenek ... předně Špuntík se slečnou (vybral docela fajn hospu) ... a Betty ani netušim, že tam vůbec byla???

prší a voní tráva a já jsem sedim v okně a přemýšlím o celém tom víkendu ... a taky jsem si vybavuju všechny ty lidičky, co jsem za ten víkend poznal ... vzpomněl jsem si na Šílenou, která otvírá život naruby a pořád se usmívá, a na Merleho, kterej pořád nějakou objímal, a na Silvinku, holku s krásnejma očima a úsměvem, a Azalina, oranžového čajovníka, kterej byl vždycky nejvděčnější za každou zahranou písničku na kytaru (se Silvinkou jim to sluší :o) ), a taky na Zazooa (s přítelkyní a psem), a jeho drsný, bestiální a přitom poetický humor oplývající tolika metaforama, že mi málem smíchy popraskaly břišní svaly, Olda - ohromně milej človíček, kterej se na mě nezlobil, že jsem z Totemu :o), Sarken - začínající nadějná básnířka a prima holka, Víla - tiché slunce, přesvědčila mě o tom, že ticho skrývá hromadu slov a nakreslených myšlenek (klidne bych si od ní nechal pokreslit celej sešit, a kdo ví, možná i život) , Sly - člověk, jehož svět je potažen kůží na buben, za úsvitu tříští o skály údery bubnů, Bambulka - ohromně trpělivá a příjemná slečna, Domorodec (horský vůdce) - oheň mu tančil ve vlasech (alespoň podle Zazooa :o)) ) , život mu pod prsty kreslí výkřiky bubnu, Bříza - s pokorou a hlavně nadšením jsem poslouchal, jak válí na kytaru, i když mě moc neuznává (a LZ taky ne :o) ), Ramon se vždycky oklepala, když uslyšela název Totem, a rozhlížela se po Totemácích, kdo stál Dušanovi jako vzor pro symboly lebek z Totemu :o), ohromně skvělá holka, Tinic - když jsem hrál na kytaru, upřeně mě pozoroval, těžko říct, co si o mně myslel :o) , těším se na jeho fotky, Papouch, Dědouch a dcera - největší beatníci a úleťáci, který jsem mohl kdy potkat, ohromně mě mrzí, že jsem nelsyšel hru na konev ... snad příště, pak tam byli ještě nějací dva kluci, kteří byli malinko mimo všechny ostatní, skoro nemluvili, přesto jsem jim rozumněl. Kapky deště polyká lačný chodník, sedím v okně, a do slov kreslím vzpomínky ... a taky už chci bejt zase kámoš Sonatiny, i když už jsem to chtěl minulej tejden vzdát, slz neni nikdy málo a kolena už mam otlačený :o) ... a taky si snad začínám rozumnět s Lyrykem ... a taky jsem se poznal s Bibšou, slunce, které rozdává srdce na dlani, a na každého se usmívá, nejupřimnější bytost, kterou znám, a taky jsem si jí pořád prohlížel a přemýšlel o tom zázraku, co nosí pod srdcem. Bude z ní krásná maminka. a taky už si s ní nějakej tejden píšu, ale najednou jsme oba nevěděli o čem mluvit, nevěděl jsem, co s tim, chtěl jsem se na ni usmívat, ale každej úsměv mi odplavily vrásky na čele a taky si vzpomínám, že jsem se pořád mračil a s nikým moc nemluvil, až v neděli, a taky jsme zmokli a pak jeli domů a někdo nás ve vlaku pochválil, že zpíváme hezky, a taky jsme se loučili a já se probudil až v prázdnym bytě, a taky jsem si zakázal o tom víkendu přemejšlet, a o vůbec o všech lidech, abych zase nesmutnil a neseděl v okně a neposlouchal déšť událostí a taky jsem si řekl, že tenhle záznam z deníku nespálim, ale pošlu ho Bibše (dneska jsem se rozhodl ho zveřejnit i tady na Písmáku), aby věděla, že i když jsem šetřil slovy a moc nemluvil a radši zpíval, tak že jsem tam pořád byl, každou vteřinou, s každým človíčkem, kterej se mi podepsal na duši nesmazatelnym inkoustem ... a taky pořád ještě prší, a mně je zima, a jsem ospalej, asi slezu z okna a půjdu spát Můj milý deníčku, pozdravuj Písmáky ...

---