O lásce.

Láska přichází v podobě
poupěte růže které rozkvétá
jak tvá krása co vplouvá
rosou ranního rozbřesku.

připomíná mi vlahý vánek
co přichází v jitřním dešti
kdy kapky lásky se
strácí v modrých kalužích.

Ještě před chvílí obloha
plná hvězd a ted déšt
splachuje prach z cest
které vedou k mé duši.

Trest za mé hříchy
co vykoupí ten déšt
snad zachrání mě tvá 
vůně celé bohatství.

Potají ale stále
ač s malou nadějí
věřím svým snům
co jsou uvnitř mě.

Dovol mi zahlédnout tvůj úsměv
který se snesl z tvých rtů
v podobě květu růže
co zachytil se na tvých nadrech.
Těm nadrům posílám polibek
než se jich budu smět dotknout.

Víčka zavírají brány
sen mě zve na dalekou
cestu a snad v té
záplavě snů se
ti někam neztratim.
V tom nekonečném bludišti
zavřených víček.

Já na tvůj krk
dávám malý klíček
od své touhy 
té nekonečné brány
vášně co mizí
ve vlahém vánku
v kapkách co ztrácí
se v modrých kalužích.
Otvíráš mou bránu rozkoše.

Dovol mi políbit to
místo kde trnitý stonek
se dotýká jezera lásky
s malým ostrůvkem radosti
kam půjdu za tebou.
Trn z růže tě píchl
a malá kapička krve
vytéká z tvého 
ostrova v jezeře.
Dovoluješ mým rtům
aby ji zachytili
mé polibky.
Utišuji tu rozbouřenou hladinu.