Volání o pomoc ?!

SCHWALBE sákryš! Nejsou to jen slova pro slova?!! Co vyššího máš na mysli? Mně tedy nepřijde nízkým cílem vychovat děti... To co mě například žene dál je to, aby moje dcera byla šťastná a měla všechno co potřebuje.... Co Ty osobně považuješ za svůj životní cíl? A utrpení nemá smysl, to je blábol! :-( A je jedno, zda se bavíme o žebrákovi, nebo o mámě co ztratila dítě...... A světlo na konci tunelu bývá většinou lokomotiva, tak bacha na to!:-)

Souhlasím s tím. Ono nejvíce záleží na tom, jak člověk přistupuje k životu. Pokud si myslí, že je na světě jen proto, že jeho rodiče chtěli (případně něchtěli ale povedlo se) dítě, že vše je jen náhoda a nic nemá hlubší příčinu, pak ano. Pak je skoro 100% jistota, že to takového člověka zlomí a stěží se mu podaří vyhrabat se nahoru. Pokud ale člověk vidí za životem něco vyššího, než odžít si pár desítek let, vychovat děti atd., pak ho to nezlomí. Možná na chvíli to s ním otřese, ale zvedne se a snaží se dál. A s tím žitím ze dne na den. Asi jsem se špatně vyjádřil. Měl jsem právě na mysli ty bezdomovce, kteří za svým bytím nevidí vyšší smysl, takže budoucnost pro ně = bída,utrpení, nemoc a smrt. Proto žijí ze dne na den a nestarají se o zítřek. Takoví, když dostanou pár korun, tak je propijí. Co bude zítra? To je nezajímá.Pro ně je budoucnost, dle jejich mínění, již jen tmavá. Já vím, že když je člověk na dně, tak se mu těžko připouští byť jen možnost, že to utrpení má smysl a že v konečném důsledku je to jen sklizeň jeho předchozí setby. Taky bych to takovému člověku neříkal. On by to totiž nepřijal. Teprve, když člověk připustí možnost, že sám je strůjcem svého osudu, teprve pak mu zasvítí světýlko na konci černého tunelu. :o)

Schwalbe: a jsi si jist???:-) To je totiz oblibena propaganda nekterych politickych stran... Nicmene na dne byva blato a od toho se tezko odrazi..... rozhledni se kolem sebe, myslis, ze ti co sedi na ulici s kelimkem jeste stale na to sve dno padaji??

Papulinda: obavam se, ze drzet si palce nestaci... krom toho me by se tak i spatne psalo na PC;-)

No, ti co sedí na ulici s kelímkem už na dno dopadli a zůstali tam, nevyužili to kouzelné slovíčko, které Schwalbe použil - totiž že člověk MŮŽE ... ale nemusí ..... :-) Dobře tak si palce držet nebudem a budeme se raději vehementně "odrážet" ...

Jsem o tom naprosto přesvědčen. Mohl bych popsat případy z okolí, ale na to zde není místo. Znám lidi, co byli v bahně po krk a jsou z toho venku - vlastním přičiněním. Podobné je to u těch s těmi kelímkami. Otázka zní - Chtějí něco změnit na svém stavu? Tvrdím, že většinou ne. Ještě jsem se nesetkal s takovým "natahovačem ruky", který by chtěl peníze, protože umírá hlady. Vždycky z nich vylezlo, že to chtějí na pivo, cigarety ... To dle mého není dno. Ano dalo by se namítnout, že jim již nic jiného než to pití nezbývá. Ale na to vrtím hlavou. Možná v Praze je to jiné. Ale pochybuji. A ty politické strany? Ty asi nemají dobrý recept na ten odraz. Ale to je jiný příběh. :o) Uf to jsem se rozepsal.

Nemohu samozřejmě mluvit za všechny. Spíše si myslím, že ten, kdo se do toho dostane ne vlastní vinou (i když o tom bych polemizoval - ale to by bylo na příliš dlouhé rozpravy), tak ten se za svůj stav stydí. Ten se cítí trapně a není moc vidět, snaží se to nějak změnit. I když mu to třeba hned nejde. Ale to poznáte na očích a z chování dotyčného. Poznáte jasně rozdíl mezi tím, kdo ten svůj stav bere jako něco nepatřičného a trapného a tím, komu to vyhovuje. Mluvím z vlastní zkušenosti, která nemusí být všeobsáhlá. Určitě nejsou ani jedni ani druzí spokojeni a chtějí změnu. Ale ti druzí při představě, že by museli něco dělat, tak ti zůstanou u toho žebrání.Těm by vyhovoval život v královstí, kde pečení holuby atd. Pak tu jsou samozřejmě případy běženců, kteří to mají mnohem těžší. Vím, že rozřešit to je nesnadné. Někdy se těžko hledá ta hranice mezi milosrdenstvím a falešnou pomocí. Taky jsem se jednou nechal nachytat na pěknou písničku takového bezdomovce, vzal jsem ho k sobě domů, nakrmil, napojil, vybavil různými věcmi. Po čase jsem zjistil, že to byl omyl, když si přijel ke mně pro peníze. No, ale nezazlívám mu to. On prostě nedokázal být v té chvíli jiný. Takže je třeba bděle zvažovat, komu pomoci. A možná že někteří ti lidé ani žádné životní ambice nemají. Žijí prostě ze dne na den. Což je škoda.

Určitě bude líp. Kdo klesá na dno, může se od něj odrazit. Držím palce. :o) *

Krásné vyjádření pocitů ... Též držím palce (no, i sama sobě :-))