Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Pro všechny své příznivce (a doufám, že se tu najde alespoň jeden takový) mám další fejeton.
Jednou jeden moudrý muž označil naše století za století informace a pěkně nám tím zavařil. Není totiž radno, brát výroky slavných na lehkou váhu. Je třeba postarat se o jejich pravdivost. To by tak hrálo, aby to nakonec nebyla pravda, když už to někdo moudrý řekl a někdo snaživý zapsal. Proto se teď všichni předhánějí v tom, kdo dokáže vtěsnat více informací do co nejkratší zpravodajské relace a na co nejmenší informační médium. Protože informací přibývá, informační kanály se ucpávají a je třeba je stále rozšiřovat. Informační okresky už nestačily, proto se udělala informační dálnice. Po té se valí, na ubohé lidi, miliony informací za sekundu.
Vždycky jsem to se zájmem pozoroval a smál jsem se tomu. Až jednou došlo i na mě. Jednou jsem takhle seděl a najednou mi na stole zazvonil telefon. Trhnul jsem sebou, protože jsem se lekl, že mi volá ministr vnitra, který si mě pozve na ministerstvo a dá mi facku. Nebo mi volá šéfredaktor a dá mi dvě.
"Písek," představuji se chvějícím se hlasem do sluchátka.
"Haló, tady je čtenář," slyším na druhém konci aparátu. "Člověče, to jste vy, co píšete ty fejetony?"
"Ano prosím," odpovídám uctivě. Se čtenáři mluvím zásadně uctivě.
"Hele, ty vaše fejetony, vždyť je tam strašně málo informací. Koukejte s tím něco udělat."
"Ano prosím," řekl jsem a odpovědí mi bylo jen přerušované tůtání. Položil jsem sluchátko a hluboce jsem se zamyslel. Pak jsem v rámci akce 'vše pro čtenáře' začal psát fejeton plný informací. Jenže chyba lávky. Vůbec to nejde snadno. Nejsem schopen vtěsnat do jednoho fejetonu víc než stopadesát informací. Prostě slabota.
Přemýšlím, z hlavy se mi kouří, ale věc se nedaří. Zírám na obrazovku počítače a okusuji klávesnici (Trapný zvyk ještě z doby, kdy se psalo tužkou). Stále nemůžu vydolovat ten spásný nápad. Až konečně to mám. Prsty se rozběhnou po klávesnici, ale ve mně se náhle něco vzepře. Ne, nenapíšu fejeton nabitý informacemi. Určitě musí být někdo, komu to množství informací jde na nervy, stejně jako mně. Tomu bude stačit fejeton úplně obyčejný.
Teď mě ale napadá, ono se to hezky řekne. Ale jak si to zodpovím, až mi zase bude volat čtenář lačný po informacích. Nevím, nevím co mu řeknu. Asi, vážený čtenáři, nechte informace informacemi a jděte do přírody. Třeba se tam potkáme a já vám pak nějakou informaci pošeptám.
aha tak toto je mozno este o trochu lepsie nez to predtym, ty fakt pises do nejakej redakcie ?, lebo ak ne tak by si mal zacat, to je zaujimave ale doteraz som neprecitala ani jeden fejeton z celeho pismaka a teraz takato pohroma
:-)
tip
Jo, není nad osobní setkání přímo se čtenáři. Bohužel jich až tak moc nemám, abych se snima mohl scházet v lese. No nevadí, ještě na sobě zkusím zapracovat.
Jak jeden priznivec??? Mas jich tu preci spoustu, i moje malickost se k nim s dovolenim rada pocita!!
Jo, ta informacni spolecnost... ale zase nebyt infodalnice, nebyl by tu ani Pismak... ve vsem je mozne najit to pozitivni, pokud chceme...
A ten zaver! Hmmm, to si dam libit, prochazku prirodou a septani do ouska...:-)) Libiii!
Písmák