večerní

Tma plakala

do sešeřelých chorálů

a nezbývalo

než si tě prsty vyťukat do zápěstí

ještě mi proudí

v žilách potlačená vášeň

ale přistřižený vlasy

ne a ne

odlepit se od země

Když stavím se zády k městu

a pokorou mnu si ruce

vím že utíkám

při boji s větrnými mlýny neobstojíš

ani ty

a mně se mlží pohled

Hodiny odbíjí půl

měkké kočičí tlapky

našlapují

tiše po peřinách

mazlivost vkrádá se

zlodějkovým krokem

a v mezidobí

radši vůbec nedýchám

abych nespadla z oběžné dráhy

pod náporem ostrého vzduchu

Kdybych se rozběhla k tobě

autobus

přejel by

noc mě ztratila

A kdo ví

kdy bude ráno…