VRÁTIT KOUZELNOU ZAHRADU

   V mrazu a chladu, v přepychu a hladu

   čekají minulé, teď dospělé děti, na dopravu

   v šeru a blátě s dírou na kabátě, cpavě  a strkavě

   kupovat spěchají, co ještě nemají.

   Dopravou jedou, sami i ve dvou,

   tam někde na zastávce, kupovat dárky na Vánoce.  

   Všude mráz a bláto, ptám se, stojí to za to?

   Ve spěchu a chladu mrznu, trápím se a kradu,

   to co jim pošetile báječně a zbytečně

   vypadne dírou z kabátu. 

   Posbírám smetí nadějí a zrady,

   mám sto chutí křičet : Jsem tady! 

   Chtěla bych hledat loňský sníh, něžnou bílou peřinu.

   Poslouchat dětský smích, uslyšet radostnou novinu.

   Novinu o kráse a lásce, kdesi na zastávce,

   nebo za městem, v daleké blízké zemi... 

   Tam, v lidském srdci, mezi závějemi,  

   leží  malé děťátko, dnes narodilo se mi,

   Chce pro mě a pro zradu, vrátit kouzelnou zahradu,

   nasněžit čistý sníh, vrátit do duši smích,

   právě dnes a v této hodině

   přinést lásku lidské rodině.

   Pro mě a pro lásku, pro pár bílých oblázků,

   pro křik v matčině lůně, pro bezpráví a malé slůně.