Divná

"Musím tě s ní seznámit. Věř mi. Budeš úplně unešenej."

"Jak to myslíš? Je tak hezká?"

"Krásná. Báječný dlouhý černý vlasy, nádherná pusa a takový kočičí mandlový zelený oči."

"Jsem spíš na blondýnky."

"Kamaráde, můžeš bejt třeba na kluky, ale ona je prostě...dokonalá. Jo, dokonalá. Není to jenom v tom, jak vypadá, ale i v tom, jak mluví, chodí, gestikuluje. Pořád se na ní musíš dívat a pořád přitahuje tvůj pohled. A ten fantastickej úsměv. Taková směsice žádosti a blahosklonnosti... Do ní se prostě musíš zamilovat."

"Nezapoměň, že jsem ženatý, miluju svoji ženu a mám dvě děti."

"Já bych svoji manželku taky nikdy nepodvedl, jenže až teď mi to nějak začíná dělat problémy."

"Já tě nechápu."

"Neočekávám, že ano. Neviděls ji."

"Žádná ženská mě nikdy nepřipravila o rozum. Nikdo koho znám. Co teprve někdo koho neznám."

"To je vono."

"A jaká je? Kromě toho, že je dokonalá. Vamp? Agresivní krasavice? Nebo je snad oduševnělá?"

"Je jako roztomilý děcko. Nemluvná, jen se usmívá, tak nějak francouzsky. Poslouchá tě třeba deset minut a pak pronese jednu větu a ty se můžeš jít bodnout. Je to ta nejdivnější holka, kterou jsem kdy potkal.

Nosí stříbrný šperky a má takovej zvláštní lesk v očích. Je chytrá a má přehled o všem. Dokáže mluvit celý hodiny o literatuře, ale není schopná nějak udržovat konverzaci. Prý není důležitý s někým mluvit, ale s někým být. A čte takový ty knížky, co čteš jen na škole a z donucení. Je upřímná, protože říká, že Finnegan´s wake je ta nejujetější kniha, co zná, i když tím riskuje veřejnou potupu. Jo a na balkoně si pěstuje marihuanu, ale nekouří ji,protože kouření odsuzuje. Je schopná sledovat Spánek celejch osm hodin v kuse a neusnout a vůbec, taky umí rusky a..."

"Dost, už mě to nebaví. Nevím, co je Spánek nebo Finnegan´s wake a už mě ta tvoje múza štve, ani jsem ji nepotkal."

"Až ji potkáš, zamiluješ se."

"Hm. To určitě." 

"Ahoj Alice!" zavolá Honza sotva uvidí svoji tajnou lásku vystupovat z autobusu. Alice vystoupí, oblečená v starý letecký plášť a nemoderní tesilky a přejde k Honzovi. On jí políbí a řekne:

"Moc ti to sluší," a myslí to vážně.

"Kam to jdeme?" zeptá se Alice.

"K jednomu kamarádovi na večírek." řekne Honza. "Pamatuješ si, jak jsem ti vyprávěl o Erikovi?"

"Ne." 

"On má ten večírek, protože jeho žena odjela i s dětmi k jeho tchýni."

A jdou k jednomu ze sídlištních věžáků. Honza odemkne, protože mu Erik půjčil klíče a odjedou výtahem. Dveře Erikova bytu jim otevře asi pětadvacetiletá dívka s trvalou a černýma očima.

"Ahoj, Honzo," řekne dívka a podá ruku nejprve jemu, pak Alici.

"Ahoj, Lucinko," řekne Honza a dívky představí. Lucinka sleduje Alici a pak znovu pohlédne na Honzu.

"Příběh," řekne potom Alice Honzovi, když stojí v kuchyni a hledají Erika. Ten jí nechápe, a tak Alice řekne znovu: "V tom pohledu. Byl tam příběh. Během sekundy byl pryč."

Pak k nim přistoupí Erik: "Ahoj, Honzo. Tak tohle je tvůj zázrak?" zeptá se a kývne Aliciným směrem, jako by tam nebyla. Pak se na ní obrátí a chce jí podat ruku. 

"Jsem Erik." řekne, ale Alice nejeví známku toho, že by mu chtěla také podat ruku. Podívá se však na něj a řekne: "Já vím."

Honza pak odejde a nechá Erika propadnout Alicině kouzlu. Erik se rozhodne započít konverzaci: "Takže ty prý máš ráda knihy."

"Jo."  

"Taky pěstuješ kytky."

"To taky."

"Honza říká, že tě miluje."

"Ne, on si jen myslí, že mě miluje. To je rozdíl."

"Určitě."

"Co ti o mě řekl?" zeptá se poprvé Alice.

"Já nevím. Všechno a nic. Ale mám hlavu plnou informací."

"Řekl ti, že mám sebevražedné a sebedestruktivní sklony? Nebo, že umím nazpaměť Slavíka a růži ve dvou jazycích? A že miluju muzikál Kabaret? Nebo, že kdykoli, když prší, tak jdu ven a tancuju a nechávám do sebe pronikat kapky?"

"Ne."

Alice se na Erika podívá a zavrtí hlavou. Erik se diví, jak mohl Honza chtít tuhle bytost charakterizovat. Pocítí touhu chránit ji a zároveň se  na sebe trochu naštve. Uchopí obě Aliciny dlaně do svých a řekne:

"Ale víš, co mi řekl? Že jsi divná."