s_b: No to bude asi on :) akorát hrál u toho kostela na Masarykově :)
petrov je možná o fous starší :)
Musím se přiznat, že když jsem to četl, tak jsem se viděl na místě hlavního hrdiny. Ta tramvaj, koupelna v paneláku a na začátku týpek s kytarou(já potkával týpka s harmonikou a tu dvacku mu nikdy nedal).
A to, že někdy nejsem sám sebou, mě taky hrozně štve(nejen kvůli sobě).
Je z toho cítit, že máš dobré srdce.
Já začal psát pouze pro terapeutické účinky. Píšu pouze tehdy, když cítím potřebu. Po čase si to přečtu a zjišťuji, kdo jsem. Zmatený jsem.
Není to až tak smutné. Smutné by bylo to nenapsat.
Nedávám tip tvý povídce. Dávám ho Tobě!
Cestování v čase - není proveditelné, alespoň ne tím způsobem, jak je to myšleno, když se to řekne poprvé, Bradbury napsal povídku Stroj času, pointa byla, že pro tři malý kluky byl devadesátiletej vetrán tím strojem času
Prpetum mobile - nelze sestrojit, je zajímavý o tom přemýšlet, i když je výsledek předem známej, taky jsem ve svý třináctiletý naivnosti jedno vymyslel
nekonečnost vesmíru - vesmír neni nekonečnej, a samotná představa nekonečna, jestli si to vůbec lze představit a já si myslím, že ne, protože to by se člověk zbláznil, je mimořádně lákavá
StvN: che che che :) díky žes mi to osvětlil
Hezká sonda do stavu duše. Taky mívám filozofické nálady a většinou večer. Co se večer zdá beznadějné a zbytečné, tak se ráno rozhoří novou nadějí. Umřu-li večer, ráno se vždy zrodím jak pták Fenix z popela v nové a obnovené síle.
PS: Lvice zdraví Blížence, drž se. Život mívá různá překvapení v rukávě.
drahá M. vždyt jsem ti psal na m(ail). nedorazil?
zlý zlý mailík. no v tom případě nezbývá než napsat nový :)
zítra ho máš v poště.
Protože tohle mám dávno za sebou. Protože mi neříkáš nic novýho. Vše, nad čím Ty přemíšlíš, je pro mě jasná věc.
StvN: hmm...občas přemýšlím o cestování v čase, perpetuu mobile a nekonečnosti vesmíru. vysvětlíš mi to prosím ? :))))
Psal jsem ti o tom, jaky z toho mám pocit.
Co z toho pochopíš, je tvoje věc.
Pokud to pro tebe mělo smysl terapeuticky,
pomohl už sám, nemá tedy smysl se k tomu vyjadřovat více.
Taky nerozumím, proč se omlouváš lidem, co v tom nic nenašli, když ten smysl pro tebe byl terapeutický.
Narvah: ale o tom to právě je......
"To jak si pořád něco namlouváš, jak si něco říkáš. Myslíš si, že vidíš, ale nevidíš.
Možná je to tím, že si málokdy připadáš sám sebou"......takovéhle pocity se občas člověku melou hlavou a on sám se ji neubrání ....a Kande je umí moc pěkně vymalovat.
Jinak tak trochu souhlas s katugiro ..... s tím zvrháváním se do sebereflexe .....a 1. díl je fakt o maličkej kousek výše /tedy právě nad tímhle sebehodnocením..... Tak nějak to čtenáři dává větší a barevnější prostor, když se autorovi více podaří zůstat vně textu - jen coby pozorovatel bez vět typu:
"Pozoruju to na sobě, ale nejsem schopen to jakkoli ovlivnit.
"S každým člověkem jednáme úplně jinak" - tak to přece je, s tím se nedá nic dělat!? Myslím si, že je to u každého podobné!
Každý máme svůj systém, jak mluvit s lidmi - je to v nás, zakódované hluboko, hluboko a ještě hloubš ...
Tady musím souhlasit s Jinny, která řekla: "ty myšlenky by o dost líp působily v souvislým příběhu" That´s right. Když se to hodí do příběhu, můžou z toho vylézt pěkné věci :)
Takhle se to pouze prolíná s pocity jiných lidí!
Mimochodem, já bych mu tu dvacku hodil, už jsem to několikrát udělal :) né že bych měl pak lepší pocit nebo tak nějak, šlo o to, že ta dvacka pro něj bude mít větší smysl než pro mě samotného.
Asi jsem divná, ale mně z toho smutno až tak není!
Tedy, ono záleží na náladě, v jaké to člověk čte, ale i na náladě v jaké tyhle všední kaleidoskopické příběhy prožívá. Když je člověku ouvej a má depku, pak je z toho smutno a blovavo .... když je líp, dá se na to koukat s lehce smutno-melancholickým avšak laskavým úsměvem ... a já teď asi mám sklony k tomu druhému pohledu.
Každopádně je to moc fajn! Líbí se mi, když se někdo takhle dovede dívat ... a povědět
*o*
.....sorry, koukám, že se mi poved mooc pěknej překlep :o)))
blovavo=bolavo :o)))
Zvláštní a docela výstižný (jo, taky ty pocity znám). Samozřejmě to je výjev ze života a já to beru, ale ty myšlenky by o dost líp působily v souvislým příběhu. Zkus to!
je to bezva, mě se právě líbí ona příznačná útržkovitost, působí to autenticky, takový to, že ti to přijde samosebou na mysl, tip*
zaujals mě, jsou to útržky, ale dobře vyjadřujou proměny nálad, atmosféru...
Mně to připadá strojené. (kdo si to má pamatovat...)
Líbivý popis, co se mi nelíbí.
To jak si pořád něco namlouváš, jak si něco říkáš.
Myslíš si, že vidíš, ale nevidíš.
Možná je to tím, že si málokdy připadáš sám sebou.
Výkyvy nálad si ospravedlňuješ znamením zvěrokruhu....
hezky načrtnutá podivná náladička.. taky se nějak poslední dobou necítím sama sebou, žel...
Jsem konečně pochopil, proč se mi tvoje díla nelíbí...
Zase je to pěkný popis, a zvlášť první obraz ve mně vyvolává takovou zvláštní náladu. Vzbuzuje to pocity, proto tip. Člověk by neřek, co všechno dokáže slovo.
Ve 4. a 5. odstavci se mi nějak vytrácí ta kouzelná atmosféra, která je na začátku, na můj vkus se to příliš zvrtává do obyčejného sebezpytování. Závěrečná věta dojem zase napravuje. Tipu se samozřejmě neubráním.
Narvah: kromě první věty jsem tvou kritiku moc nepochopil.Vysvětlíš mi to blíž prosím?
StvN: Tak proč teda? :)
jinak všem: tohle psaní mělo pro mě hlavně terapeutický smysl. Takže se omlouvám všem, kteří to četli, a nic v tom nenašli...a díky těm, kterým se to líbilo.
Jasně, ale možná by bývalo stálo za to si z tou sebezpytovací částí trochu víc stylisticky pohrát.
tedy, minulý ostrov byl o mnoho lepší... tady jednotlivé části nesedí v celku tak přirozeně, trochu se to zvrhává v autorsky odhadnuté seskupení výběru několika (sebe)reflexí...
Styl ovšem jako obvykle brilantní...
andilku co ti na tohle rict...
nic k tomu rict nemuzu, ale je mi z toho moc smutno...
Písmák