Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

26. 11. 2002

15. 02. 2003

969

Autor

Liramon_Lesaca

Z země v mně se soumrak vznes

a tiše z skrýše zpíval les.

Ať je to léto, podzim, zima,

v mně země hlas ten neusíná.

Slepýši píší sobě ve mně noty,

svléká se řeka slz mých do nahoty.

Z výsosti k ctnosti zas se ke mně hlásí

léta má kletá, jež nepoznáš Ty asi.

Malí se báli, že je slunce spálí,

velcí se k věci pro se usmívali.

Že jednou zvednou mě čís něžné dlaně

je touhou pouhou noci uplakané.

navážeč

22. 07. 2004

Dát tip

kua, píše mi to, že už jsem tipoval. ak jo.

monsignore

24. 08. 2003

Dát tip

vemte si raději prášek na spaní......:o))).....noci uplakané vás nezocelí :o)

Liramon_Lesaca

24. 08. 2003

Dát tip

Drahý monsignore, ona má ta báseň dokonce i věnování :-)

Liramon_Lesaca

19. 02. 2003

Dát tip

To je jedna z mála věcí, které jsem psala pro to, aby se čtly nahlas :o) Bohužel to vše nemohu plně objasňovat :o) To se sem nehodí.

woai

18. 02. 2003

Dát tip

to si to tady všichni čtete nahlas? to já teda nikdy...

Dvanáctka

16. 02. 2003

Dát tip

Moc pěkný. Vidím to podobně.

Pišta_Hufnágl

15. 02. 2003

Dát tip

1) z prvních dvou řádků mně brněl jazyk 2) Tohle: "velcí se k věci pro se usmívali" mi není jasné 3) Upoutalo, mrknu na případné další kousky

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

26. 11. 2002

Autor

Sdílení