CESTA DOMŮ.

Z oblohy se začíná sypat sníh. Atmosféra Vánočních svátků, které začínají zítřkem bude dokonalá. To si hned Karel uvědomí, ale nemá z toho v tuhle chvíli moc radost. Vrací se ze služební cesty svým autem domů a jak začíná správně odhadovat sněhu bude na silnicích přibývat. Nejraději, už by byl doma u své rodiny.

„Taky ten sníh mohl potkat do štědrého dne,“pomyslí si a zaposlouchá se do poklidných písniček linoucích se z radia, které blížící se atmosféru svátků umocňují.

  Sněžení začíná nabývat na intenzitě. Netrvá to dlouho a z rádia se ozývají první hlášení o nehodách a kolonách na dálnicích či silnicích.

„Tak tam teda rozhodně nepojedu," řekne si a když dojede na křižovatku zahne jiným směrem, než původně plánoval. Míjí první automobil, který je nabouraný ve svodidlech a u něho stojí sanitka i policejní vozidlo.

„To by mě ještě scházelo se takhle vybourat zrovna před štědrým dnem,“ vytane mu na mysli a snižuje rychlost automobilu. Pak mu zazvoní mobilní telefon. V tu chvíli plně doceňuje, že má hands free a může obouručně držet volant.

„Ahoj miláčku. Kde jsi?“ ozve se z telefonu hlas jeho manželky.

„No tak za hodinu budu doma. Šíleně chumelí, ale já to zvládnu. Už se na tebe a na Radka těším.“

„Tak dávej na sebe pozor.“

„To víš, že budu.“
  Stěrače se na okně intenzívně míhají. Nespočet vloček dopadá na sklo. Zcela se soustředí na jízdu. Viditelnost klesá. Jako přízrak se v protisměru vynoří temná silueta nákladního vozu. Zahlédne ho současně s jeho světly. Trochu zpanikaří a stáčí volant více do strany. Vozovka silnice díky sněhu klouže. Má co dělat, aby nedostal smyk. Reflexivně pohlédne do zpětného zrcátka. Naštěstí za ním nejede žádné vozidlo. Pohodová písnička znějící z rádia ostře kontrastuje s jeho náladou.

„Hlavně klid. Nebo se tu někde opravdu vymlátím,“pomyslí si a snaží se rychle uklidnit. Neuběhne ani minuta a před sebou zahlédne na silnici stojící postavu, která jakoby zářila. Prudce sešlápne pedál od brzd. Auto, však na sněhu jede dále a přitom dostává smyk. Vzápětí se zastavuje. Strnule se rozhlíží do stran. Nikde onu postavu nevidí. Za to zaslechne zahoukání lokomotivy a ke svému úžasu spatří necelé dva metry vedle sebe projíždějící vlak.

„Proboha. Vždyť je tady přejezd. Já ho vůbec neviděl. Sakra kam zmizel ten člověk?“ řekne si a vystupuje. Nikde, však nikoho nevidí. Je mu to divné. Uvědomí si, že kdyby kvůli té postavě nezastavil srazil by ho patrně vlak. Usedá zmateně zpět do auta. Pak přejíždí nechráněný přejezd.

  To co zažil mu nejde z hlavy. Sněžení se zmírňuje a zlepšuje se i viditelnost. Netrvá to dlouho a sníh přestává padat. Troufá si přidat na rychlosti. Na silnici není žádná kolona vozidel. Když míjí ceduli na niž je napsáno, že do města, kam směřuje je to jen deset kilometrů začne, ještě více spěchat. Poté vjíždí do zatáčky. Auto se dostává do smyku. Snaží se přerušovaně brzdit a strhnout řízení na opačnou stranu, než jede. Marně. Auto bokem přeletí svodidla. V prvních okamžicích neví co se děje. Očekávaný náraz nepřichází. Postřehne vedle sebe otevírající se dveře a v nich svítící postavu. Uchopí jej a vytáhne ven. Cítí, že je ve volném prostoru. Pak leží ve sněhu na začátku stráně za svodidly. Neví co se stalo. Pod sebou vidí sráz a na něm zcela rozbitý jeho automobil. Ztuhle na něho hledí. Roztřeseně vstává. U svodidel zastavují dvě auta a z nich vyskakují jejich řidiči.

„Jak se vám podařilo vyskočit?“ ptá se ho užasle hned jeden.

„Já nevím,“ vykoktá ze sebe.

„To jste nebyl připoutanej co,“ říká mu druhý muž.

„Ale byl. Já to nechápu,“odpoví.

„Tak to teda poděkujte svýmu andělu strážnýmu.“

„Jo. To je teda fakt,“ řekne a usedne na svodidla a zmocní se ho pocit, že se podruhé narodil.