Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

ne

16. 02. 2003

782

Autor

Papatya

Miluji nebe, miluji mraky.

Štěstí, že už nemiluji tě taky.

Neznám tě, nesnáším,

hraji si se slovy.

Utíkáš ke mě jak k sexuálnímu Bohovi.

Nesnáším sex a násilí tvé,

když díváš se na mě je to tak zlé.

Nevidím, nevnímám mraky a nebe.

Vidím jen sex a za ním tebe.

Všechno jsi pošlapal,

zradil mou důvěru.

Vošukals mě a odešel,

díky za tvou něhu.

...hmmm, emocionální a soucítící silou, jež je cítit z každého přibývajícího řádku, leč konstatovati se musí...my jsme už holt takoví a jiní nebudeme...i když se o tom dá polemizovat, fakt zůstává pořád stejný a myslím i že naše protějšky jiné nejsou, jen o tom nemluví...:-)))*t*

Acquarius

16. 02. 2003

Dát tip

pěkně barevně ztvárněný ten pocit ale bohužel nemusí mít jen jednou za život holka možná vnímá jako násilí i to, co některej kluk/chlap považuje za dobrý zacházení... ach jo tip