Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChřipková
17. 02. 2003
3
0
1754
Autor
Severkanova
CHŘIPKOVÁ
Zas nespala jsem celou noc
i když modrý prášek vzala jsem si na pomoc,
ne, nebyla to pilulka kosočtverečných rozměrů,
takové já, coby žena přece vůbec neberu.
Každou hodinu budila jsem se ze spánku,
jako kdyby na mou hlavu dopadaly rány topánků,
nos měla jsem ucpaný, plný kdoví čeho,
škoda - tys vedle mne neležel, Ty má něho.
Abys mne vzal do své vyhřáté náruče,
polibky svými na čelo přetrhal bolestné obruče,
které hlavu mou neúprosným tlakem svíraly,
ani odpočinout, ani spát mi vůbec nedaly.
Teď cítím se však skoro jako rybka,
to proto, že doletěla ke mně Tvoje nitka,
ta stříbrná, virtuální, ve formě básně,
jejími řádečky se procházím - a je mi krásně.
Kdybys tu byl, dala bych vodu na kávičku,
a on, ještě malý by si dal klobouček na hlavičku.
Zvědav, zda po snídani dojde řada na něho,
na toho kluka chutného, krásného.
Jak vidíš, ani chřipka mi nebrání,
abych nemyslela na to jak vzala bych jej do dlaní,
doteky prstů, pak polibky pokryla bych jej celého,
hned takto po ránu udělala bych ho šťastného.
Ty bys mé bábovičky hrozinkami zdobil,
vrcholky Řípů hned bys laskal, hned zas zlobil,
mým tělem opět probíhal by elektrický proud,
mušlička ve vlhku zase začala by plout.
Rty Tvé, Tvůj jazyk by se po ní procházely,
vzrušení, slast, ukojení touhy by nabízely,
a pak on, již větší, neschopen ovládnout svůj chtíč
utekl by od dlaní i od těch mých rtů pryč.
Nedočkavě do mušličky prudce by pak vjel,
uvnitř jeho rozměr ještě víc by vykypěl.
Mušlička sevřela by jej svými stěnami,
ticho proťalo by naše slastné sténání.
Ty díval by ses na mne plný touhy,
já opětovala bych - můj pohled by byl dlouhý,
pak nadešel by okamžik vrcholu a ukojení,
klesli bychom vyčerpáni - blahem opojeni.
Je nedělní ráno, za oknem slunce hravé
na modré pláni oblohy, češe si své vlasy plavé.
Zem pyšní se svým sněhobílým kabátem.
Na lůžku spočívám - v pelíšku mým tělem vyhřátém.
Z nočního stolku hledí na mne fotečka nás dvou
vemlouvavě připomíná vánoce- tu náladu radostnou.
Ne, já nejsem smutná - jen netrpělivost myslí mou krouží,
vždyť srdce, duše i mušlička - po shledání s Tebou touží.
February 16, 2003
Zas nespala jsem celou noc
i když modrý prášek vzala jsem si na pomoc,
ne, nebyla to pilulka kosočtverečných rozměrů,
takové já, coby žena přece vůbec neberu.
Každou hodinu budila jsem se ze spánku,
jako kdyby na mou hlavu dopadaly rány topánků,
nos měla jsem ucpaný, plný kdoví čeho,
škoda - tys vedle mne neležel, Ty má něho.
Abys mne vzal do své vyhřáté náruče,
polibky svými na čelo přetrhal bolestné obruče,
které hlavu mou neúprosným tlakem svíraly,
ani odpočinout, ani spát mi vůbec nedaly.
Teď cítím se však skoro jako rybka,
to proto, že doletěla ke mně Tvoje nitka,
ta stříbrná, virtuální, ve formě básně,
jejími řádečky se procházím - a je mi krásně.
Kdybys tu byl, dala bych vodu na kávičku,
a on, ještě malý by si dal klobouček na hlavičku.
Zvědav, zda po snídani dojde řada na něho,
na toho kluka chutného, krásného.
Jak vidíš, ani chřipka mi nebrání,
abych nemyslela na to jak vzala bych jej do dlaní,
doteky prstů, pak polibky pokryla bych jej celého,
hned takto po ránu udělala bych ho šťastného.
Ty bys mé bábovičky hrozinkami zdobil,
vrcholky Řípů hned bys laskal, hned zas zlobil,
mým tělem opět probíhal by elektrický proud,
mušlička ve vlhku zase začala by plout.
Rty Tvé, Tvůj jazyk by se po ní procházely,
vzrušení, slast, ukojení touhy by nabízely,
a pak on, již větší, neschopen ovládnout svůj chtíč
utekl by od dlaní i od těch mých rtů pryč.
Nedočkavě do mušličky prudce by pak vjel,
uvnitř jeho rozměr ještě víc by vykypěl.
Mušlička sevřela by jej svými stěnami,
ticho proťalo by naše slastné sténání.
Ty díval by ses na mne plný touhy,
já opětovala bych - můj pohled by byl dlouhý,
pak nadešel by okamžik vrcholu a ukojení,
klesli bychom vyčerpáni - blahem opojeni.
Je nedělní ráno, za oknem slunce hravé
na modré pláni oblohy, češe si své vlasy plavé.
Zem pyšní se svým sněhobílým kabátem.
Na lůžku spočívám - v pelíšku mým tělem vyhřátém.
Z nočního stolku hledí na mne fotečka nás dvou
vemlouvavě připomíná vánoce- tu náladu radostnou.
Ne, já nejsem smutná - jen netrpělivost myslí mou krouží,
vždyť srdce, duše i mušlička - po shledání s Tebou touží.
February 16, 2003
Skyvagrant
18. 02. 2003Severkanova
18. 02. 2003Severkanova
18. 02. 2003ShadowDancer
18. 02. 2003
N_T: Ten obsah zrovna dětský není ;-((( Ale rýmy hodně neumělé, to ano.
Navždy_Tvůj
17. 02. 2003
hi....takova odpocinkova...rekl bych...libi rekl bych znova tip...rikam opet:)*/*
kvůli prologu jsem to opravdu dočetl, čekal jsem pointu ve smyslu, že celý předchozí text sama odsoudíš pro směšnost, a tak teď nevím, jak to říct, abych neurazil...
nojo... :)
čekal jsem náladu nemocného posedlého teplotou a ono je to nálada nemocné posedlé teplotou