NETYPICKÉ ODPALOVÁNÍ RACHEJTLÍ

Když se venku ozval charakteristický zvuk svištění a objevilo se několik záblesků, mezi  kterými proletěl pan Pokustón-místní to vynálezce, došlo mi, že vrcholí přípravy na oslavu Silvestra. I datum v kalendáři jasně oznamovalo Silvestra. Hned jsem si vzpomněl, že bych někde měl mít nějaké rachejtle. Netrvalo dlouho a několik rachejtlí jsem objevil zapíchnutých ve hlíně v květináči.

„Hm, ty jsou tady už od loňska. Jestlipak ještě budou fungovat?“, napadlo mě a následovalo zapálení konce jedné rachejtle. K mému překvapení rachejtle fungovala a to až moc dobře. Její svištící zvuk se rozlehl místností a po velkém záblesku a dýmu vzplál jasným plamenem obraz na stěně. Hned bylo jasné, že jej bude nutné uhasit.

  A tak pro mě nastalo sprintování napříč bytem do koupelny. První kbelík, který se mi podařilo objevit, jsem popadl a začal jej naplňovat vodou. Trvalo to překvapivě dlouho. Když poněkud stoupla v koupelně voda, došlo mi, že dno kbelíku neexistuje. Neztratil  jsem však hlavu a chopil se hned několika kelímků a nabral do nich vodu. A s nimi počal hasit. Zdálo se mi, že to moc efekt nemá.

  V obýváku nehořel již jen obraz. K mému štěstí začala vypouštět pračka. To mně vnuklo nápad. Hned na to jsem uchopil hadici a dotáhl ji k obýváku. Pravdou je, že z ní začala stříkat ne moc čistá voda, ale přineslo to kýžený efekt.

„Taková malá rachejtlička a udělá takovou velkou neplechu“, zkonstatoval jsem poté a zároveň se ozval zvonek u dveří. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na v županu stojícího pana Telku, náruživého diváka všech televizních programů, který měl byt pode mnou.

„Ještě štěstí, že mám v koupelně vodotěsnou televizi, ale zrovna teď jsem se nechtěl sprchovat a deštník po ruce jsem taky neměl!“, řekl mi a odkráčel, přičemž neustále hleděl na malou televizi, na níž pořád přepínal programy. Bylo mi jasné, že dnešní noc pan Telka zlomí všechny rekordy v přepínání a sledování všech možných televizních kanálů, co na světě existují.

  Zrovna se mně nechtělo moc dělat v bytě pořádek a má pozornost se soustředila na zbylé rachejtle. Intuice mě nabádala k tomu, abych raději neodpaloval už v bytě. A tak následoval přesun na balkon.

„Tady by se už nemuselo nic přihodit“, pomyslel jsem si a zasunul konec rachejtle do láhve, která stála na zábradlí. Odpálení se podařilo. Rachejtle vzlétla kamsi nahoru. Marně jsem se přes okraj zábradlí vykláněl, abych zahlédl, kam letí. Jen podlouhlý proužek rozplývajícího se dýmu naznačoval trasu jejího letu.

„Karle! Nějakej blbec nám rachejtlí zapálil naše pověšený prádlo!“ ozvalo se se shora ječení pani Jekotové a mně bylo hned jasné,  kam ta rachejtle letěla.

  Došlo mi, že bude nejlepší odpalovat zbylé rachejtle venku. Netrvalo to dlouho a já v bezpečné vzdálenosti od panelových domů a všeho, co by mohla rachejtle poškodit, opět odpálil další rachejtli. Vzlétla vysoko k obloze a já si uvědomil, že to odpalování nemá efekt, když není tma. Přesto se na obloze objevil k mému překvapení záblesk. Překvapilo to nejen mě, ale taky muže na motorovém rogalu, které začalo hořet a brzo bylo k vidění, jak uprostřed sídliště nouzově přistává.

  I když jsem byl dost daleko, neuniklo mi to, jak muž nadává. Raději jsem se ještě více vzdálil a hodlal odpálit poslední rachejtli. Při odpalování bylo mou snahou hledět pozorně všemi směry a vskutku nikde nebylo nic k vidění co by mohlo stát v cestě letu rachejtli. Chyba lávky. Na své zadnici jsem pocítil prudký nárůst horka. Žíznivě ohnivá čára se za mnou začala táhnout. Kalhoty jsem si ani nemusel sundat, protože ty odpadly samy. V běhu kolem zuřícího muže od rogala mně přišlo slušné se mu omluvit, ale on se ještě více naštval a začal mě honit. Pak se přidala i pana Jekotová se svým manželem a poté také pan Telka a já jsem poprvé zažíval běh sídlištěm na Silvestra.