Obraz.

Tvé tělo jak obraz chodí kolem mě
ve stříbrných paprscích oslepuje mé oči
na zádech křídla co nesou tě do modrých výšek
já padám do snů vášní cest rozchodů.

Má duše oklamaná v obrazu sopky
co po výbuchu oslepí mnoho očí
pak jejich těla se promění v žhavé sochy
co jsou zasypány žhavým popelem.

Tvůj klenot co visý na tvých ńadrech
láme sluneční paprsky co oslńují tebe
pak ve snu otočíš svým prstenem
měníš mě v rosu co stéká po tvé kůži.

Z tvých rtů poskládané rudé růže
tvá víčka vábí touhu co zatím tajíš
v myšlenkách na lásku i ženskou lest
v mých dlaních zůstávají dva diamanty.

Jen si přiznat jak bloudím v samotě
odmítám život a přijmout vábení lásky
smrt přichází v černém rouchu se svíčkou
co ukazuje délku mého života.

Pak uvidím jen ve snu malý náhrobek
na něm je datum a mé jméno
slovo básník napsané zlatem v kameni
co byl vytesaný z mého srdce.

Kouzlo života přináší tvůj smích
bloudím labyrintem života s malou odvahou
na cestu kterou mě v naději pohání srdce
já kapka rosy vplouvám do podloubí tvých ńader.

Mé myšlenky na lásku protkané bolestí
když jsi prstem chytla kapku a svlažila jsi rty
tím jsi mě proměnila abych byl sám sebou
náhrobkem sobě v mém srdci.

Utápen ve stesku co otevřel mé ńitro
stále touží po ostatcích samoty obraz
uzavřen v zajetí snů přenovuje a ráno
se rozplyne v obláčku do modré oblohy.

Tvá křídla jej nesou modrým blankytem
na pozadí vidím stále ten obraz v prostoru
zajetí času ve tvém spanilém pohybu
co zatím žádné oči nespatřili jen mé.

Tvůj dech provoněný růží mě poprvé políbil
tvé tělo v zajetí ranního třpytu lehkosti peří
co se neubrání vánku touhy po polibku
v hedvábném zajetí nití pavučinek.

Vábíš mě svou čistou duší a já protiva
vše pokazím uzavřen do svých chyb
na místo toho abych využil svých předností
sevřené samotou unaven žalobou o své vině
ten okamžik přehluší mou bolest mění se v rozvahu
co spěchá do zálivu lásky za obzor touhy
přání líbat tvé rty v zajetí dechu
v záplavě jisker z víček diamantů a hlasu
v pramenu slov jež tříští mé srdce kámen
v pramenu lásky slov té mé samoty
ve svém smutku začínám toužit po lásce.