V tomhle mají výhodu náboženství, nemusí se zabývat jestli něco posmrti je, popř. jaké to je, věří, že to nějaké je. A já osobně nevěřím ve velkou černou tmu po smrti. ee...
h32: pozdě bycha honit, bylo mi 13, když jsem to psala
Myslim, že ses do toho mohla víc ponořit a dát tam trošku něco ze sebe...
avox: Láska, která chce vlastnit, není láska, ale právě jen a jen sobectví. Doporučuju Umění milovat (ne Ovidiovo ale Frommovo)...
Neježím se, jen asi nepozorně čteš a to mě trochu mrzí
Dušinko, možná jsem to nenapsala dost srozumitelně, protože jsem chtěla použít tvých slov. Usmívám se, nad tím, jak ty víš, co já udělám nebo ne :-)) Schwalbe napsal, že opakem lásky je sobectví, na to jsem reagovala... nemusíš se ježit, ještě pár let a pochopíš i spoustu dalších věcí. Ještě jsi nepotkala lásku, která chce vlastnit, ještě jsi nepocítila ani trn žárlivosti? Jesli ano, z čeho že to vyplynulo, ne-li ze sobectví? :-))
avox: Omlouvám se, protože ty se neomluvíš, když uvidíš, kdy bylo dílo vloženo a kolik let mi je TEĎ. Víš, ve čtrnácti člověk skutečně nemá stejný názory.
Ale jinak... zamotal jsi se v tom sám. To s tím ťeď a potom - žijeme TEĎ a TEĎ ovlivňuje POTOM. To znamená, že musíme žít dnes, abychom mohli ovlivnit budoucnost. Nemůžeme žít budoucností, protože ještě nenastala. Za tím si stojím pořád.
Sobectví není atribut lásky, sobectví k lásce nepatří, kdo si to myslí ,ten nedokáže milovat doopravdy čistě. Když je v lásce sobectví - NENÍ to láska. A jinak, samozřejmě že opakem lásky je lhostejnost, to už je mi DNESKA jasný (ve čtrnácti to bylo jasný asi málokomu?)
Jestli jsi měla na mysli že opakem života je smrt a opakem lásky nenávist, žiješ v bludu. Opakem lásky není nenávist, ale lhostejnost. A protiřečíš sama sobě i dál - na jednom řádku napíšeš "žijeme TEĎ a TEĎ ovlivňuje POTOM." a hned za tím "Nežijme budoucností, ale přítomností" Zkus se zamyslet ještě jednou a z hlediska "teď" (přítomnost) pojmenuj "potom"= budoucnost, ne-li? Každým skutkem teď, vytváříš článek řetezení souvislostí - příčin a následků až do potom. Pro Schwalbe: sobectví i nesobeckost, mohou být jen atributy lásky, nikoli jejím ztotožněním a opakem myslím
Jo. S tím souhlasím. Ano. Jistě. :-) Jissstě, miloušci lidišky.
IvanHoe: Jak někdo napsal: "Nepřátelům máme odpouštět..........v okamžiku, kdy je věšíme." :-)
Schwlabe - protiklad k lásce je lhostejnost, ale nechci se hádat.
Život k pláči krátký - s tím nesouhlasím, život je dlouhej ažaž, jen nad ním nesmíš přemejšlet jako by byl už zkončenej
smrt - jedna rada, neřeš problémy, dokud ještě nenastaly
MĚLA BYS VĚDĚT, ŽE NEMUSÍŠ ZŮSTAT NA MÍSTĚ KDE ZEMŘEŠ. KAŽDÝ MÁ SMRT TAKOVOU JAKOU CHCE. TAKOVÉ PEKLO A TAKOVÝ RÁJ JAKÝ SI ZASLOUŽÍ. A VAŽTE SI NEJEN ŽIVOTA, ALE I SMRTĚ.... VŽDYˇT I MNĚ MÁTE JEN JEDNOHO.....
Hm. Chm. Láska a nenávist ale zase jsou v něčem stejný, v něčem zase úplně odlišný. Smrt s životem totéž. Taky jsem nad tím uvažovala, proč ne třeba láska a sobeckost. Asi proto,že láska s nenávistí má víc společného než se sobectvím. No už se do toho zamotávám....
Přemýšlel jsem, jestli má význam v životě taky nenávist, jestli tam má taky nějaký místo. Jestli bez ní není třeba láska moc všední, taková, no nevím jak to říct. Ale je to jako, že když člověk nepoznal zlo, že nemůže poznat opravdové dobro...
Ale zase když to tak vezmu, tak mi připadne nenávist hrozně přízemní. Nemyslím, že má cenu někoho nenávidět. No, ale to už jsem úplně pryč...
Teda k úvaze... jo, je dobrá... :-)
S tím žitím v přítomnosti souhlasím - to je základ.
O smrti je možno dozvědět se mnoho - stačí hledat v literatuře, dnes toho vychází spousta. Tak třeba o výzkumech klinické smrti (Moody apod). Jistě to ještě není ta pravá smrt, neboť dotyčný se vrátil, ale může to mnohé napovědět. No, a potom jsou i knihy diktované těmi, kteří jsou již na jiném břehu a sdělují svá prožívání tam. Takže stačí chtít najít. A potom je důležité připustit, že to tak je. Protože kdo nechce věřit, tak ho nepřesvědčí žádný důkaz. Vždy si to vysvětlí tak, aby to odpovídalo jeho vnímání světa.
A ještě poznámka. Ta první věta - Je pravda, že smrt patří k životu, s tím souhlasím. Ale nenávist k lásce? Kdepak!!! Proč by to tak mělo být? A navíc, opakem lásky není nenávist ale sobectví.
Meleme, meleme, a treba namliet dost, aby si to niekto vsimol... ze zajtra mozno nebude; kdesi som cital, ze by sme mali zit kazdy den, akoby mal byt posledny.
Jo to jsem taky četla, cvoku. Haha. Hehe. A já a mlít? Nikoliv, pouze jsem děsně ukecaná. :-))))
Hm. J´á nemelu, ale kecám. Ema mele Emilovi ruku
Emil už nemá ruku. Ema má maso.
No nic. Znáte TeDa? Je tady přihlášen taky. Teda jsou. TeDa...
A Života si važte, máte jenom jeden a k tomu k pláči krátký!!!
To jo. Nějak mi to něco připomíná...
no jo no. Meleme, meleme, ale kde jsou nějaké nové a originální postřehy?
Písmák