Nepřirozené město

1.

Nevíme dne ani hodiny

v bezpečí pěší zóny

co nás čeká a co nás nemine

v zátiší autoparku

Nepřirozený svět v němž bojujem

s přirozenými sklony

A cena útěchy je šálivá

Únava po jarmarku

Procházka po městě

tam kde jsem kdysi chodil

tak zvané déjà vu?

V podloubí vzpomínky je slyšet

jak troubí automobil

zvuk stéká po pokožce města

po bělmu mojí představy

Polykám tvrdé slabiky

ty vzrostlé z nejistoty

ty psané starým písmem na průčelí

domu kde dlouho bydlel strach

Hy chy ky ry dy ty ny

řeč neohebné hmoty

snad nakreslená jedním tahem

na vrata na zdi po řimsách

2.

V osleplých uličkách

kudy jsem nechtěl jít

křik dlažby je jak práh

kde chodec přezouvá se

Komu padni tomu padni

nepřirozené město

jezinky bezinky se hádaj¡

údery svého srdce

a nikdy jinak