STÍHAČ OD HROMOVÝCH STÍHAČEK-2

Mapa na tabuli v místnosti předletové přípravy vyznačovala trasu a místo, kde se stíhací letouny setkají se svazem bombardéru, který se vracel z náletu.

Podporučík Charles Charvat podobné předletové přípravy již zažil. Ve vzduchu však to bylo vždy trochu jiné při poskytování ochrany vracejícím se  bombardérů před německými stíhači.

„Nad Holandskem lze očekávat  velkou aktivitu nepřátelských stíhačů. Odhadem kolem osmdesáti až sto strojů,“ řekl operační důstojník a na mapě koncem ukazovátka označil dvě místa, kde se nacházela německá letiště.

  Když se dozvěděli piloti všechny potřebné údaje,  rozešli se do svých ubikací a oblékli se do “bojového“ oblečení.

„Minule nám skopčáci zrovna nad Holandskem pěkně zatopili,“ mínil Poručík James Stone, když nasedli do vozidla, které s nimi pak jelo k zaparkovaným letadlům.

„Tak jim to dneska vrátíme,“ ozval se kapitán Grant Gerhard.

  U letounů se ještě konala krátká porada stíhačů z perutě a pak všichni usedli do kokpitů stíhaček. Charles již rutinně vše v kabině překontroloval a za několik minut vzlétl do vzduchu. Několik perutí P-47 Thunderboltů se na obloze zformovalo a letělo k pobřeží.

  Šedivou vodní plochu kanálu La Mance, na které se tu a tam  objevila bílá stopa plovoucího plavidla, spatřil zakrátko. Pobřeží Anglie zmizelo daleko za nimi. Šumění a praskání éteru se ozývalo ze sluchátek a nic nenasvědčovalo, že letí do vzdušné bitvy.

  Daleko před nimi se objevil černý pruh táhnoucí se do stran. Bylo to holandské pobřeží. Netrvalo to dlouho a zahlédl první černé chomáčky kouře, které vyrůstají na obloze. Začalo pálit protiletadlové dělostřelectvo. Pobřeží nechávají za sebou a letí dále. Pak postřehne, jak jedno letadlo trhavě zamává křídly a opouští formaci, přičemž druhý letoun ho následuje. Ví, co to znamená. Letadlo má nějaké problémy a vrací se předčasně zpět.

  Minuty ubíhají. Pak se mnohem níže objevují letící bombardéry. A ticho v éteru bere za své. Odjišťuje kulomety, dává si letecké brýle na čelo, aby lépe viděl. Pak odhodí přídavnou nádrž  jako ostatní. Vmžiku vlétávají P-47 do vzdušné arény, kde na bombardéry útočí několik desítek jednomístných a dvoumístných stíhaček.

„Musíme na pomoc těm, co zaostávají za svazem!“ ozve se ve sluchátkách hlas poručíka Willarda Tudora, který vede čtyřčlenný roj, v němž letí.

  Dvě dvojice P-47 se spouštějí k osamocené B-17, která letí na tři motory. Zahlédne dvě letadla blížící se k bombardéru ze zadu. Rozpoznává v nich dvoumístné Me-110.

„Jdeme po tý vpravo!“ vykřikne do éteru poručík Stone.

Ve stejný okamžik  upírá zrak na druhý německý letoun, na něhož útočí. Jeho pilot rychle mění směr letu a stáčí Me-110 do strany dolu. Postřehne, jak ze zadní části kabiny vyšlehává plamínek, který patří kulometu. Ve  stejný okamžik směřují k nepřátelskému stroji bílé trasírky střel od první P-47. Ty se zabodávají do levého křídla. Snaží se dostat do zaměřovače zadní část letadla. Pak tiskne spoušť. Bílé čáry střel prolétají těsně nad kabinou. Německý pilot se pokouší o střemhlavý únik. Dotahuje se. Ke své hrůze, díky větší rychlosti svého letounu,  předletí Me-110. Než se naděje, dopadá na pravé křídlo palba. Prudce se stáčí do strany. Dalším zásahům uniká.

  Bleskově se rozhlédne všemi směry. Zahlédne unikat nepřátelskou stíhačku mnohem níže pod sebou. Pak uvidí velkou díru v křídle, které bylo palbou zasaženo.

„Hrome! Málem mě dostal!“ pomyslí si a hned ve stoupavé zatáčce letí vzhůru. Ve sluchátkách slyší, jak jeho dva kolegové komentují sestřelení druhé nepřátelské stíhačky. Přitom vidí mnohem dále v plamenech padat jeden bombardér a o chvíli později se jiný v explozi rozprskne.

„K sakru, kde je Willard?“ zauvažuje a uvidí po pravé straně trojici letadel. Zatrne mu. Dvě jednomístná Me-109 vedou boj z jednou P-47. Stáčí letoun jejich směrem. Hned pálí na jeden německý letoun. Jeho pilot uhýbá ihned do strany. Napodobuje jeho manévr. Dostává se vzápětí pod  letoun. Stiskne spoušť zrovna v tom okamžiku, kdy přední část nepřátelského stroje je ještě před okrajem zaměřovače a o zlomek vteřiny později přímo v zaměřovači. Od německé letounu odlétávají nějaké kusy. Ten se poté převrací a zmizí v hloubce pod ním. Za sebou zanechá dlouhou černou stužku kouře.

  Rozhlíží se po obloze. Boj na obloze končí. Dohání onen poškozený bombardér. Pak se k němu připojí i Tudor  a o chvíli později i dva zbývající členové roje.

„Ti dva Němčouři mě pěkně prohnali, ještě že ses tam objevil,“ řekne mu Tudor.

„Určitě jsem poškodil mesouna,“ hlásí hned.

„Hm. Taky tě koukám někdo osolil,“ ozval se poručík Ralph Price.

„No co. Křídlo má větrání,“ odvětil.

 P-47 pak bombardéry doprovodily až k anglickému pobřeží a Charles si oddechl, že má zdárně za sebou další bojový let, ve kterém konečně nějaké německé letadlo zasáhl.