Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa co?
22. 02. 2003
7
0
1409
Autor
Tiky
„Za co tu jsi?“
Dvě neklidné oči shlížejí k mému lůžku. Byla bych přísahala, že si právě dala dávku, kdyby na rukou nedržela dítě.
Na oddělení neonatologie je to cítit trochu jako v prádelně. Empír – jak romantický název pro návštěvní plášť. Někde se rozkřičí elektronická chůva. Rychlé kroky rezonují chodbou, aby vzápětí utonuly v očekávání. Vzduch je jako horký sirup a světlo nezhasne ani na noc.
„Za co tu jsi?“
Co je to za podivnou otázku? Proč tu jsem? Snad proč tu jsem ne?
„Vyskočil mi tlak, předčasně vyvolávali porod.“
Inkubátor s Vojtou přede a já mám pocit, že když z něj spustím oči, přestane dýchat.
„Ne proč. Já se ptám za co?“
Dítě na její ruce má ducaté tváře, ale celé váží sotva kilo šedesát. Panenka se rozhlíží velkýma očima. Mám pocit, že když jí položí, očka se poslušně zavřou.
„A já jí nechtěla…brala jsem až do pátého a pak mě vezla houkačka sem. Měsíc na riziku a potom předčasnej. Jsem tu třetí měsíc. Ještě pár deka a jdeme domů.“
Sbalí růžovou peřinku a šourá se ke dveřím pokoje. Každý den plave tím sirupem, protože jí nechtěla. Každý den stále víc a víc zevnitř obrůstá mateřstvím. Ona ví za co tu je.
A za co jsem tu já?
Dvě neklidné oči shlížejí k mému lůžku. Byla bych přísahala, že si právě dala dávku, kdyby na rukou nedržela dítě.
Na oddělení neonatologie je to cítit trochu jako v prádelně. Empír – jak romantický název pro návštěvní plášť. Někde se rozkřičí elektronická chůva. Rychlé kroky rezonují chodbou, aby vzápětí utonuly v očekávání. Vzduch je jako horký sirup a světlo nezhasne ani na noc.
„Za co tu jsi?“
Co je to za podivnou otázku? Proč tu jsem? Snad proč tu jsem ne?
„Vyskočil mi tlak, předčasně vyvolávali porod.“
Inkubátor s Vojtou přede a já mám pocit, že když z něj spustím oči, přestane dýchat.
„Ne proč. Já se ptám za co?“
Dítě na její ruce má ducaté tváře, ale celé váží sotva kilo šedesát. Panenka se rozhlíží velkýma očima. Mám pocit, že když jí položí, očka se poslušně zavřou.
„A já jí nechtěla…brala jsem až do pátého a pak mě vezla houkačka sem. Měsíc na riziku a potom předčasnej. Jsem tu třetí měsíc. Ještě pár deka a jdeme domů.“
Sbalí růžovou peřinku a šourá se ke dveřím pokoje. Každý den plave tím sirupem, protože jí nechtěla. Každý den stále víc a víc zevnitř obrůstá mateřstvím. Ona ví za co tu je.
A za co jsem tu já?
já jsem tu jen za holku, co ještě neví, co je to mateřství...
(i takhle jde "jazykově" chápat "za co") :-)
ty máš malý?
já vím, že mělo :-)
jen mě to tak napadlo, že to jde vzít i jinak
já se celý dny zabývám tím, jak co přeložit, tak už mi z toho hrabe ;-)
a ano, jsem aiwo i woai
wo ai znamená čínsky já miluji...
ai wo by mělo být miluj mne :-)
nebo i miluješ mě?
je tu někdo, kdo pochopí :-)
viď? P.....
Quinn: moc nerozumím otázce, ale pokud tím myslíš, za co má někdo dítě, když ho nechce, tak myslím, že dospělej člověk by měl být především dospělej a ručit za své činy.
A pokud měla otázka znít za co to mají ty nechtěné děti? tak to fakt nevím...Já dítě chtěla a mám ho...někdo ho chce a nemá a někdo nechce a má (nebo si pomůže jinak).
Měla to být především sebereflexe, já si naštěstí na tu otázku odpověděla včas a fakt to pomohlo.
A za co jsme vlastně na světě?
....Nedokzali jsme pochopit podstatu?
A budeme se sem vracet dokud nepochopíme!
jen jsem tak podotkla...jsem tak trochu ( hodně ) "omyl" mojich tenkrát mladých rodičů...takže spíše ta druhá otázka...ale odpověd neni, to je mi jasný...
Barbar: to už je na mě moc do hloubky :) Tohle je jen taková malá bolístka, že někdy nejde všehno tak jak chci a většinou si za to můžu sama. Je to možná i o tom, že každá nemoc je dáreček, když pochopíš prima, když ne, bude hůř....ale to už je trochu moc na tuto hodinu :)