Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

První básen

24. 02. 2003

714

Autor

Tláska

Pozor!Nic pro velký drsnáky:)

Miluji hvězdami posetou oblohu za nocí chladných,

ten plamínek malý co ted má hřát,

avšak zbylo mi po něm srdce citů prázdných

a přec vášen rozkvétajícího poupěte dál si bude přát.

Strelec

30. 06. 2003

Dát tip

zkusím ty "hlubší" kritiky... :)

Poezie může být způsob jak něco sdělit - a přitom si i hrát s tvarem sdělení. Proměňovat ho, pracovat s ním jako s plastelínou - nebo hlínou. Ale aby to nebylo jen prázdné hraní se slovíčky - aby tam bylo to, co chceš říct - je fajn snažit se to zpočátku vyjádřit minimem slov. Přílišná krkolomnost ze zbytečného hledání rýmu výsledek kazí. Neboj se vykašlat se na rým - hlavně, že tam je to, co chceš aby tam bylo. Poezie má svůj rytmus, slova ve větě se ve tvé hlavě utvářejí podle tvého smyslu pro melodii. Obecně platí, že čím více toho přečteš, tím lepší budou tvé verše. Z bohaté slovní zásoby se vybírá lépe. a... i malinká, prostá básnička (bez nabubřelých křečovitostí) - umí kouzelně zahřát a potěšit.... zkus třeba Šílenou... nebo začátky tvorby Falky... trochu Bříza.... co já vím... Vítr... :) a hlavně pro tichounkou radost :)