Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZapomnění
24. 02. 2003
10
0
1137
Autor
Oureca
Pod rozbitým oknem starobylého kostela
černý prach na oltář zapomnění usedá
paprsek podzimního slunce rozzářen do běla
míří na tvář smutného anděla
ty jeho oči zoufale hledící
na prázdné lavice kde seděli věřící
list z knihy žalmů se ve větru třepotá
můj bože co zbylo nám z našeho života
Někdy si ve smutku libuji. A tohle je smutno.....
A hlavně - stejná představivost, jako Hester:-)
Úplně vidím ten paprsek, jak skrz barevnou vitráž dopadá andělovi na tvář. Jsem víceméně pohan(ka), ale atmosféru kostela miluju. Hezké.
...
a proto prosím věř mi
chtěl jsem ho žádat
aby mi mezi dveřmi
pomohl hádat
co mě čeká a nemine (K.K.)
přesný čistý a jasný.
napřed tady ta čistá chochma pak přijde Láska vzápětí....
Líbí se mi to- opravdu pěkný námět. Škoda toho smutného konce.
Na zlepšení nálady posílám Tip - snad bude líp. :-)