Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKDYŽ JDE DO TUHÉHO.
Autor
fungus2
Obloha byla azurově modrá a tu a tam po ní lenivě plul bělostný obláček. Ota Strnad povoláním profesionální fotograf došel na letištní ploše k vrtulníku. Na krku měl zavěšený velký fotoaparát, kterým chtěl fotografovat krajinu z ptačí perspektivy.
„Tak dneska máte ideální podmínky k práci,“ řekl mu mechanik, když nasedl do kabiny.
„Toho taky musím využít. Musím vyfotit dost věcí na pohledy a tak podobně,“ odpověděl a připoutal se k sedačce. Za okamžik nastartoval motor. Vrtule se začala roztáčet a zanedlouho se pravidelně točila.
Když se za několik minut vznesl do vzduchu, naskytl se mu krásný pohled na krajinu, kterou protékala řeka a na široké okolí tvořené zalesněnými kopci. Chvíli se na tu scenérii díval a ještě trochu výše vystoupal. Pak vrtulník nechal stát na místě. Otevřel dveřní okno a vysunul objektiv fotoaparátu. Poté se začalo ozývat cvakání spouště.
„Budu muset vzlítnout ještě v podvečer, až bude zapadat slunce. To budou skvělý fotky,“ pomyslel si a navedl vrtulník nad řeku. Chvíli nad ní letěl a let zastavil nad jejím ohybem. Rozhlédl se a po chvíli začal zase fotografovat.
„Tak teď by to chtělo ještě nějaký parník,“ řekl si, když v objektivu měl řeku, po jejíchž stranách se táhly zalesněné kopce. Parník se však nikde neobjevil. Zato mnohem dále uviděl několik plachetnic. Doletěl k nim a brzo se mu podařilo vyfotografovat hezkou scenérii. Přesunul se nad jeden z břehů. Uviděl malé nádražíčko, ze kterého zrovna vyjížděl vlak o dvou vagonech. Pořídil několik záběrů a pak letěl nad jednokolejnou tratí, která vedla u břehu řeky podél strání a skal.
„Vyfotím si tu zříceninu, co je nad tratí,“ napadlo ho a zvýšil rychlost. Netrvalo to dlouho a uviděl na kopci, pod nímž vedla trať, trosky středověkého hradu.
„Ksakru! Je tam nějak narváno. To bude tu fotku kazit. Vrátím se sem později,“ řekl si, když kolem zříceniny prolétal a viděl velké množství lidí v ní. Letěl dále a zastavil vrtulník v místech, kde trať byla rovná a táhla se do dálky. Začal pomalu klesat. Když vrtulník znehybnil, přiložil k oku hledáček. K jeho rozmrzelosti uviděl po kolejích jet několik nákladních vagonů.
„A zrovna teď!“ zahartusil si a jedoucí vagony si přiblížil. Ke svému úžasu zjistil, že je netáhne žádná lokomotiva. Hned ho napadlo, že jde o posunování, ale pak si uvědomil, že je to podivné, protože vagony jedou po jednokolejné železnici a musí zákonitě dojet k onomu nádražíčku, z něhož viděl vyjíždět vlak.
„Zpropadeně! Vždyť se ten osobák těmhle vagonům nevyhne!“ došlo mu vzápětí, když si uvědomil, že nákladní vagony a osobní vlak jedou proti sobě. Na čele mu vyvstal studený pot. Slétl co nejníže. Letěl nad třemi vagony. Strnule se díval na jejich střechy. Uvědomil si, že bude zanedlouho svědkem srážky. Mráz mu přeběhl po zádech a vzápětí před sebou spatřil skálu, ve které byl tunel. Prudce uhnul do strany. Postřehl ještě, jak první vagon vjíždí do tunelu. Proletěl těsně kolem okrajů skály, která se svažovala do řeky.
Pak zvýšil rychlost a zároveň v letu stoupal do výše. Brzo uviděl podél řeky klikatě táhnoucí se trať. V dálce zahlédl jedoucí osobní vlak. Ony tři nákladní vagóny zrovna vyjížděly z tunelu. Přelétl je. Velkou rychlostí pak letěl nad tratí. Osobní vlak se blížil k delšímu tunelu. To mu zhatilo plán přistát na trati, která byla zrovna před tunelem rovnější a celkem dlouhá. Tam by ho mohl strojvedoucí včas vidět a zastavit, aby mohli cestující vystoupit. Rozhodl se pokusit zastavit rozjeté nákladní vagony. Slétl na trať v zatáčce. Posadil vrtulník přímo do kolejiště a hned z něho vyskočil. Pak se rozeběhl po pražcích pryč na začátek rovnějšího úseku tratě, na jehož konci byl výjezd z tunelu.
Neběžel ani minutu a do zatáčky, v níž se nacházel vrtulník, se vřítily ony tři vagony. Stále běžel a pozoroval, jak první vagon naráží do vrtulníku. Ozvala se rána a pak výbuch. Hořící trosky vrtulníku vlekl vagon před sebou a pak vykolejil, načež za rachotu se řítil po stráni následován druhým vagonem. Mezitím vyjel z tunelu osobní vlak. Ota stál rozkročen na kolejích a mával rukama. Strojvedoucí se na něho překvapeně díval. Zuřivě mával dále a lokomotiva začala snižovat rychlost. Zastavila se těsně před místem, kde stál třetí, z části vykolejený vagon. Ota zcela zpocený usedl na zem vedle trati a díval se na užasle tvářícího se strojvedoucího a vykukující cestující.