Holčička

Připravit mě o dětský smích,

o dětské hry a křik.

O pocit štěstí a domova.

Bezesné noci, strach spát,

zamčené dvěře, budu se bát,

strach zavřít oči, strach o vás dva.

Rámus, řev - šílený křik,

ztrácím se v té velké posteli.

Co se to děje za těmi dveřmi,

medvídku, pomoz - řekni mi!

Najednou ticho - hrozné ticho,

jen slyšet tichý pláč.

A kdo je to - co je zač.

Úplně cizí hlas.

Je cizí, je jiný - moje srdce ho ale zná.

A tak se choulím ke kuličce,

co promočená slzami.

A teď slyším kroky - cvak.

Cvaknul zámek - honem, spát.

Ale vstávám, musím pomoci,

hlavu skloněnou,

méďo - pojď se mnou.

Nechtít vidět, vědět,

sakra - holko, měla jsi spát!

Nikdy nedostanu tohle ven.

Nikdy - snad, že by špatný sen?

Ne - to nebyl sen - štípnu se,

je zase mlhavý den.

A vy? Zřejmě si myslíte, že trpím ztrátou paměti!