Stále znova

Dej mi jed, něco tak prudkého,

tak silný doušek, že rázem rozlije se do všech žil,

že koho mrzí svět se rázem skácí.

Jed účinkuje pomalu, zabírá léta,

Shakespeare byl dramatik, tohle je ale realita.

Ochotně nalijí všude,

a další noci pro jed vrací se zpět.

Nepokoušejte zoufalce!

On o lásku takto bojuje,

zatím netuší, že s jedovou zbraní nevyhraje.

Zde na věky chci spočinout

a na vždy z těla setřást ušlého poutí světem jařma hvězd která mi nepřála.

Ač člověk nezhynul, láska zemřela.

Zoufalec nevěří, že přijde nová,

on pod jedovou maskou chvilkové laskavosti se schová,

na chvíli umře sám.

Cos to pil?

Všechno vypils,

ani kapku nenechals pro mě!

Budu tě líbat na rty, snad na nich ještě trocha jedu lpí.

A on dál tiše spí…

Už s chmurným mírem vzchází chmurný den

a samo slunce těžkou hlavu skrývá,

jen zprostit toho, kdo je nevinen

a trestat provinilé ještě zbývá.

A on sám tiše se probouzí,

sám bez svých snů a svého srdce

a den co den a noc co noc, stále hry na stejné variace.

Já půjčila si slova Shakespearova,

    neb tento příběh bude se opakovat jak laciný lidský život i smrt

                                     stále znova