NETYPICKÝ SILVESTR-2

Po příchodu domu mě zcela ovládla silvestrovská nálada. Hned mi do oka padla zavěšená kytara na šňůrách na balkoně. Ač jsem na ní dlouho nehrál, tak se mi najednou zachtělo si na ní zahrát. Šlo to poněkud ztuha. Žádné tony se nelinuly a to mě bylo divné.

„Asi je na ní málo strun,“ řekl jsem si a na kytaru jsem přimontoval další struny. Kytara pak vypadala divně a co do počtu strun, byla podobná harfě. K mému překvapení však ani přidání strun kytaře nepomohlo. Bylo to záhada. Teprve po delší době mému zraku neuniklo, že od konce kytary se táhne nějaký kabel zakončený tím, co se dává do zásuvky.

„Aha. Vždyť ona je vlastně elektrická!“ vzpomněl jsem si a zapojil ji do zásuvky.

„To teď bude hraní!“ řekl jsem si a prsty jsem rozezvučel co nejvíce strun najednou. Byl to příšerný zvuk. Snažil jsem se kvičící zvuky nevnímat. Narval jsem si pak do uší velké množství vaty a zdálo se mi, že zvuky nezní už tak hlasitě.

Moje hraní netrvalo dlouho, protože se ozvala velká rána, kterou jsem zřetelně slyšel. Na kytaru opět nešlo hrát a po delší době mi došlo, že jsou vyhozené pojistky. Nahodit se mi je nepodařilo a tak jsem popadl šroubovák a hodlal je nahodit na chodbě. To se taky moc nedařilo, protože se mi navíc povedlo vyhodit pojistky všem sousedům na patře a brzo se ozval z jejich bytů křik. Urychleně jsem se vrátil do bytu a dveřním kukátkem pozoroval, jak se dva poněkud napití sousedé navzájem obvinují, který z nich tomu druhému vyhodil pojistky.

Když zase proud fungoval, chtěl jsem si zpříjemnit poslední den v roce rockovou muzikou. Neváhal jsem pustit několik cédéček najednou. Ta zvláštní směsice hudby mě zcela uchvátila. Po zapálení deseti dlouhých prskavek jsem se s nimi v rukách roztančil. Všelijaké mávání rukou nebylo zrovna moc dobré, protože lampa v obývacím pokoji se nebezpečně rozkývala a dopadla mi na hlavu. Já jsem byl tak roztančen, že mi to došlo až po nějaké době. Když jsem jí odhodil do dálky, postarala se o to, že velké zrcadlo přestalo existovat. Ozvalo se velké bušení a zvonění. Po dotančení a otevření dveří jsem na chodbě spatřil pana Telku.

„Okamžitě ten rámus vypněte!“ rozkřikl se.

„Já vás nějak špatně slyším. Vy máte něco s hlasivkami?“ zněla má otázka, přičemž jsem se nadále pohyboval v diskotékovém rytmu a než mi stačil odpovědět, chytla mu od prskajících prskavek část oblečení. Začal se taky všelijak pohybovat, ale do tancování to mělo daleko. Pak se náhle rozeběhl po schodech dolů. Mně přitom došlo, že mám stále v uších vaty. Po jejich vyndání se ozval příšerný rámus hudby. A protože se objevilo na chodbě několik naštvaných sousedů, kteří měli na uších nasazená sluchátka proti hluku, raději jsem rockovou muziku vypnul.

Začala se přibližovat půlnoc. Chopil jsem se dvou láhví šampaňského. Když nastalo odpočítávání, pořádně jsem s nimi třásl a pak úderem půlnoci obě otevřel. To nebyl zrovna nejlepší nápad. Prudký dvojitý proud vylétl k oknu a rozbil jej. Zahlédl jsem, jak obě zátky mizí ve tmě. Pak někdo venku vykřikl a nějaká postava držící se za uši prchala napříč ulicí pryč. Venku nastalo odpalování. Nechtěl jsem zůstat pozadu. Vrhl jsem se na balkon. Jednu hrst bouchacích kuliček za druhou jsem prudce házel přes balkon dolů. Většina těchto kuliček dopadla na les antén pana Telky, které měl na balkoně. Vyklonil se za nadávání, ale poté, co byl zasažen několika kuličkami, přestal nadávat a zmizel.

Netrvalo to dlouho a vyběhl jsem před dům. Vedle sídliště odpaloval místní vynálezce pan Pokustón svůj ohňostroj a jako tradičně mu to bouchalo i všude možně na zemi a nejen ve vzduchu. Já si dal tu práci a všechny rachejtle jsem dal dohromady a ke všem vedla jedna odpalovací šňůra.

„Pozor, vyletí spousta rachejtliček!“ zvolal jsem na všechny přihlížející a šňůru zapálil. Bezpeční odstup mnoha desítek metrů byl na místě. Ozvala se mnohonásobná exploze doprovázená duněním, tlakovou vlnou a chvěním země. Ti, co nezalehli, ty srazila tlaková vlna. Obrovský gejzír všech možných barev začal tryskat všemi směry. Začalo to připomínat výbuch sopky. Když to vše utichlo, bylo celé sídliště po tmě. Několik aut bylo převrácených a jiná hořela. Došlo mi, že jsem to asi poněkud přehnal.. A tak mě hned na Nový rok kdekdo začal honit. A mě bylo jasné, že na tenhle Silvestr hned tak někdo nezapomene.