Šalba a mam

Je to stín

Je to past

Je to lež

Je to klam

Když kradmo se po tobě podívám

Je to stesk

Je to strach

Je to bol

Je to žal

Proč dál v sobě pocity ukrývám

Cítím chvění, ale marně.

Vím, že…vím, že

nevrátí se uplynulá staletí.

Když paměť bledne v životech

pak naděj střídá prokletí.

Je zrádné věřit přítomnosti,

co šalebně se zachvívá.

Od procitnutí zebou kosti.

A ta rána mrazivá!

Zavřu oči a zamknu ústa.

Jen tak snad mohu chvíli zůstat,

když útěk zdá se nemožný.

Jak jinak přežít těch pár dní…?

Jsi jak ďábel na poušti,

který volá žíznivého

Dá mi práci neslyšet,

neuposlechnout hlasu tvého.

Tak pálí mne tvá přítomnost.

Jenže voda, živá voda

je už mrtvá po staletí…

Toť pravda, pravda … A tvůj stín

žádá mých dalších obětí .