Žárlím

Žárlím na vzduch, co dýchat smíš
žárlím, že je kolem tebe
a žárlím i na to šedé nebe,
co nad tebou se rozpíná0
a na louži, co je nevinná
žes' do ní v spěchu šlápla.

Žárlím na náhodné chodce,
co na ulici tě míjejí
a žárlím, že se usmějí,
protože chtěl bych tě míjet sám
úsměv ti leda po větru posílám
tam daleko až za studený kanál...

Žárlím na cizí tváře
žárlím na řidiče taxíku,
co trochu ztlumil muziku,
protože zaslechl tvůj hlas
a aby jej slyšel snáz
ztlumil dopravní relaci...

Žárlím na tvůj polštář,
že na něj se večer pokládáš
spíš a o nic se nestaráš
zatim co moje náručí je prázdné
jako když konverzace vázne
se cítím tolik sám...

Žárlím na plyšového medvídka,
na první dárek, co jsem ti dal,
a tiše doufal a trochu se bál,
že zůstane opuštěný a sám
a při tom stejný pocit zažívám
jako ten medvěd před pár dny...

Žárlím a jsem v tom až po uši,
sám piji čaj a sám půjdu spát.
Sám si o tobě nechám zdát,
až na sebe začnu žárlit sám,
že ve snech se tš dotýkám
a přes den dopisů od Tebe...