Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNepochopená
02. 03. 2003
0
0
1177
Autor
Martinka
Zavrela som dvere zvláštnosti
odhodila som všetky pocity
a aj keď sa dotieravo vracali
myslela som si, že som slobodná.
Stúpala som na hviezdy neba
ale Ty si nechápal moje nohy
zúfalé výkriky lemovali moje oči
ale Ty si sa do nich nedíval,
len si sa dotýkal môjho tela.
Nepolieval si moju lásku
ako by si chcel žiť zo zvyku
a rajskú záhradu
zmenil si na nahú púšť.
Zo všetkých síl som bojovala
no nenašla som stratenú dúhu
tak prosím, pochop moju túžbu
dopísať smutnú kapitolu.
Rozviaž putá na mojich krídlach
Tvoje slzy už nič nevrátia.
Vlastina33
22. 05. 2004Pišta_Hufnágl
07. 03. 2003
Pišta: dík za konštruktívnu kritiku...ja si to celkom uvedomujem, ale toto dielko vzniklo ešte predtým než som dospela na dnešnú úroveň ...ale akosi som ho nechcela neniť
a napokon sa prikláňam k woai
woai: dík za názor a tými klincami do rakvy máš na 100% pravdu!
Vlastík:dík a za "Držím palečky v dalším úsilí :-)" druhé dík!
Martinko - taky si troufám říct,že vím,o čem to je - líbí se mi Tvůj způsob vyjádření.Obzvlášť : "dvere zvláštnosti" a "nechápal moje nohy". Držím palečky v dalším úsilí :-)
v téhle fázi radit nadhled a odstup?
to bude asi tím, že ho teď zrovna možná docela máš, ne?
:-)
a mně se to líbilo
troufám si říct, že bohužel vím, o čem to je...
slzy v tomto případě jsou už jen hřebíky do rakve