Děvčátka

„Dojdu pro pití,chceš taky?“

„Jo jasně,vem mi kolu.Dik!“

„Ty budeš pít kolu?Co se děje?!“zeptala se,ale bez vyčkání na odpověď odběhla.

Nic,nic se neděje!Jen mě vzpomínky nenechávají dýchat.Vidím tě jednou za měsíc a cokoliv mi vyprávíš,vždycky se mi vybaví dětství.Naše společné dětství.Připadá mi jako pohádka.Polovinu letních prázdnin jsme trávily u tebe na chatě.Jak náš věk narůstal,měnily se záliby.Jako malé jsme byly šťastné,když jsme zkoušely,která z nás skočí lepší šipku.

Na všechno vzpomínám v dobrém.I na tu bouračku na kole,i na tu nádrž plnou splašek do který nás hodili na Velikonoce místní kluci.Vidím jen smích a tvé blonďaté vlasy.Jak koróna co se kolem tebe rozprostírá.

Ale tohle nám nestačilo,tohle nám bylo málo.

Musely jsme pořád zkoušet něco nového viď?

Nakonec jsme tam přestaly jezdit úplně.Ve městě byla přeci lepší zábava.

Vrací se ke mně se pitím.Je to vteřina,ale já před sebou vidím celé filmy.Její vlasy,její ozdoba.česávala si je s takovou pečlivostí a grácií.Teď jich má jen pár na temeni a obarvené na černo.Vytahaný a špinavý hadry.Hadrák.Hadrářka.Kdyby teď na stůl vysypala obsah kapes,rozpláču se.

Jak jsme tenkrát bývaly šťastné…