Přírodní lyrika

její opodstatnění dnes

Když se tak brouzdám literárními servery nebo stránkami časopisů, moc přírodní lyriky tam zrovna nenacházím. A tak se ptám, zda má v dnešní poezii vůbec místo tento druh básní. Jak by měly být napsány, aby vás oslovily a zda vůbec otevřete příspěvek, který se táří "přírodně". Píšete-li takové básně sami, co vás k tomu vede?
Byla bych moc ráda aby tu zazněla jména autorů píšících o přírodě (nebo alespoň občas), ať už by se jednalo o klasiky nebo autory soudobé.

Jiří Orten
Noc a den

Do únavy jsem svážel seno,
které už bylo usušeno,
po cestách tolika.
Jsem jenom vraník, ale cítím,
že neusnu, když nezachytím
vítr, jenž naříká.

Hodím se do tmy, říkali to,
a je mi toho někdy líto,
brní mě kopyta.
Upiju z noci ještě doušek
a proměním se na bělouše.
Podívej! Nesvítá?

---