Dým Draka

Dveře se za Mikou zaklaply a tenký pramen světla jeho kapesní svítilny rozkrojil tmu chodby. Hluboké a úplné ticho jen chvílemi přehlušovalo bzučení všudypřítomného komára. Mika se plížil pokojem a neustále měl na mysli jediné - pustit draka ze sluje.

"Cvak" plamen ozářil místnost, jež matně prosvětloval Měsíc v úplňku. Kovový zvuk rezonoval mezi stěnami a doprovázen obřadnými pohyby, jeden přesně střídající další, byl kulisou i středobodem té scény.

Před třiceti lety to byly výstřely z děl Pom - Pomu jež zněly vietnamskou džunglí a hlavami amerických vojáků, teď tatáž děla zní mariánskohorským kopcem, jako by Měsíc, ten němý svědek věčnosti odrážel s letitou prodlevou ozvěny času.

A drak byl chycen.