NOC VE VILCE.

Karel Hásek unaven sedl do houpacího křesla. Zrakem přejel místnost. Teprve teď mu plně došlo, že tohle vše i celá vilka patří jemu. Jeho strýc byl už dva týdny po smrti a vše mu podle závěti připadlo. Zapnul televizi, ale po chvíli přepínání různých programů ji zase vypnul a pustil rádio. Místností se začala rozléhat rocková hudba a on ještě více rádio zesílil.

„No. Tady můžu časem pořádat nějaký mejdan,“ pomyslel si a vstal. Začal si zpívat text písničky a přitom odešel z místnosti do druhé. V ní se nacházelo velké zrcadlo. Viděl se v jeho odraze a přitom měl pocit, jako by se zrcadlo zamlžilo. Nevěnoval tomu pozornost a šel dále.

  Hlasitá hudba, kterou slyšel i na WC, pojednou ztichla uprostřed další písničky. V první chvíli tomu nevěnoval pozornost a odešel do koupelny. Pak zpozorněl, když vládlo i nadále ticho.

„Snad se to rádio nevypnulo,“ řekl si a po utření rukou do ručníku šel rychle  do místnosti,  ve které bylo rádio. Po vkročení do místnosti  jeho zrak spočinul na rádiu. K jeho překvapení bylo vypnuté.

„Zatraceně. Jak se mohlo takhle samo od sebe vypnout?“ položil si otázku a znovu rádio pustil. Opět se místností rozléhala hlasitá hudba. Uběhlo několik minut, když uslyšel klapnutí a vše se ponořilo do tmy. Chvíli nechápavě hleděl oknem na rozsvícenou pouliční lampu.

„Krucinál! To budou pojistky,“ proběhlo mu hlavou a namířil si to do předsíně. Když do ní došel,  ozvalo se ve tmě před ním cvaknutí a všude se zase rozsvítilo. Překvapeně se zadíval na pojistky. Páčky na nich se nacházely v poloze nahoře.

„No, to jsem teda blázen,“ řekl si a podrbal se na hlavě.

„Tohle to se mi stát při nějakym mejdanu, tak to teda nevím,“ pomyslel si a šel nazpátek. Přitom k jeho sluchu dolehlo něco, co připomínalo kroky. Zbystřil pozornost. Hned mu došlo, že takhle vržou dřevěné schody na půdu. Váhavě vstoupil do místnosti, kde se ony schody nacházely. Zvuky připomínající chůzi člověka po schodech ale pak už neslyšel.

„Ještě budu věřit na duchy,“ řekl si a šel si sednout k televizi. Zanedlouho totiž měly začít zprávy. A protože byl za celý den unaven, v houpacím křesle ještě před koncem zpráv usnul. Probudil ho hluk startujícího auta. Když otevřel oči,  zjistil, že obrazovka televize je černá. Byla vypnutá. To ho překvapilo. Ovládač ležel na stole vedle televize. Pak zaslechl zavrzání vrat, která se nacházela před vjezdem do garáže ve stavení.

„Snad mi někdo nekrade auto!“ vytanulo mu na mysli a prudce vstal. Doběhl k oknu. Co nejrychleji ho otevřel. Ve tmě v prostoru mezi dvěmi svíticími lampami pouličního osvětlení uviděl od zavřených vrat odjíždět nějaké auto. To se vzápětí jako by rozplynulo. Otevřel okno a vylezl jím na zahrádku. Doběhl ke garáži. Byla zavřená a zamčená. Pak vyběhl na ulici. Nikde žádné jedoucí auto neviděl.

„Sakra! Přeci nemám  halucinace. Otevřel  pro jistotu garáž. Jeho auto i vše ostatní tam bylo.

„Tak to jsem zralý na blázinec. Jdu si lehnout!“ řekl si a zanedlouho zalehl do postele. Někdy po půlnoci ho vzbudil příjezd auta a opět se ozval charakteristický zvuk vrzajících vrat. Chvíli rozespale zkoprněle ležel a pak se šel podívat k oknu. Vrata byla zavřena a jinak nic neviděl. Šel si opět lehnout, když tu náhle uslyšel hluk v sousední místnosti, který zněl, jako by někdo šoupal nábytkem.

„To už se mi přeci nezdá!“ pomyslel si a přeběhl místnost. Popadl malou dřevěnou stoličku. Dodal si odvahy. Prudce otevřel dveře a levou rukou rozsvítil. K jeho úžasu byl v místnosti posunutý nábytek tak,  jak se nacházel ještě předtím, než jej  se svým otcem přestěhoval.

„To přeci není možné!“ vydralo se mu z úst a přeběhl místnost k předsíní. Tam uviděl díky světlu dopadajícímu z rozsvícené místnosti postavu zemřelého strýce, která vstupovala do zamlženého zrcadla. V rukách držela dva pruty.

„Nech prosím ten nábytek v té místnosti tak jak je,“ řekl mu strýc a zmizel v zrcadle.

  Roztřesen se díval ještě chvíli na zrcadlo. To už bylo však normální. Pak mu došlo, že strýc byl vášnivý rybář a často se svým autem vyjížděl v noci na ryby a pozdě v noci se vracel. A především nesnášel hluk a cokoliv nahlas puštěného.