Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seViny
10. 03. 2003
4
0
2341
Autor
AFRODITA
…
odpuštěním
roztaveny
v černou
zem…
jejich
zapomnění
nebýt
přeludem…
Swedish_Nigg
14. 03. 2003Navždy_Tvůj
10. 03. 2003
ALoDIRuK, někdy si nejsem jistá jak je to myšleno....
Navždy Tvůj, lámala a lámala jsem si hlavinku čím jej nahradit od začátku, leč jsem lámala asi málo....
Tynic, a pochopil ? ne, vážně... opravdu mně zajímá zda víš co jsem chtěla říci, dík.
woai, nevím jak poslat avi jen tak, ještě stále se učím, ráda si nechám poradit !
Já se k básním stavím tak, že nejdůležitější věc je přesné předání myšlenky. Daleko důležitější je pocit a ten já jsem zažil intenzivní. Pravděpodobně odlišný od tvého, ale přesto kompaktní a působivý. To, že se autorův a čtenářův pocit spojí je jen vítaný bonus (to je pak ale opravdu nářez :o)
Zkusím můj výklad :
Po přečtení mám prostě pocit, že bych měl odpouštět viny, kterých se na mě dopustili jiní. Nemá význam si v sobě pěstovat křivdy (přeludy). Je třeba na ně zapomenout. Odpustit viníkům, aby z vin které odpuštění mění v úrodnou zemi mohlo vyrůst něco nového.
:o)
Doufám, že alespoň trošku rezonuji :o)
to nebýt mi také vybočuje, možná - tedy určitě - by mi na miniaturu stačilo i to první čtyřverší :)