Pouze vše

Otevřu říčky životem.
Šedá barva dluží světu slib
          gejzíru červených růží.
Proč v čas předjaří?
Blázínku, zlatavé střívko
puká i nedokončené.
A já budu tak opatrný
          NeHádej se.
Dám si pod jazyk zbabělost,
moci vrátit se
          do dívání:
Ve vás tolik.
Tolik k divení.
Věčná repetice.
A my zapomínáme.
           Krev vře
stejným koncem:
Už stojí posvátné hráze
a o obraně víme své.
Lze počkat i na jinou,
třeba na vodu od pramene,
ale kroky rozhodly -
   úleva v návlecích návyku

na druhé straně kostela
Naostřeme ústa.
Byla by, ale méně,
pro pružnější ohyb zad
bez nadržování tepu.
Proto už více neplač.
Lépe svá slova pošlem k vodě.
A ještě jeden večer při svíčkách
přímo do slabin.
           Dokážem to.
Balkóny se vzpínají touze

pouze u Verony.