Výživa a vyprazdňování

Jistý mladý muž, student teologie jménem Adolf Nekuda, seděl na židli ve svém pokoji se zatemněnými okny a četl si životy světců. Nekudův pokoj připomínal svou důstojností zatuchlou klášterní kobku. Vůně kadidla a františka jež Adolf pálil, mu připomínala kostel a uváděla jej do nábožného transu. Pokoj měl ošuntělé, špinavé stěny a v rohu naproti dveřím, byla Nekudova postel, jako vždy pečlivě ustlaná a s květovaným přehozem, který byl po obvodu rozpáraný a roztřepený. Hned vedle postele, stál pod oknem malý psací stůl. Na desce stolu byl bílý paličkovaný ubrousek se skvrnou od čokolády, na ubrousku malá vázička se zaprášenou umělou květinou, kterou Nekuda kdysi zcizil na hřbitově. Nad postelí visel šikmo na malém hřebíčku dřevěný kříž. Kříž byl celý otřískaný a zbytky hnědého laku naznačovaly svým obrysem, že z něj někdo násilím odstranil plastiku Krista.

Životy světců byla, hned vedle pornografických magazínů, Adolfova oblíbená četba. Houpal se na židli, na klíně kniha. Nekuda si nalistoval své oblíbené italské mučedníky, tj. mnichy, kteří se zabývali v horských klášterech mučením svých těl a samohanou, aby se tímto konáním více přiblížili bohu. Příběhy plné bičování, půstu a vyhánění ďábla z lidského těla, doháněly Nekudovu představivost k jejímu vrcholu, nesmírně jej vzrušovaly a uváděly jej téměř do nábožných mdlob. Tyto představy mu mocně vyduly tepláky v rozkroku.

Při čtení, narazil Nekuda na zvláštní příběh mnicha Emiliana, který se pro slávu boží rozhodl nesrat a nechcat celý rok. Mniši z kláštera mu ovšem tento krok velice rozmlouvali, ale Emiliano věren Kristu čtrnáct dní nesral a zemřel v krutých bolestech pln zaschlých hoven.

Byl pohřben u klášterní zdi a jeho slavný čin byl zaznamenán do klášterních análů. Nekuda rozhorlen tímto čtením dal před křížem svatý slib, že nebude srát ani chcát celý dlouhý rok. Ten den totiž vůbec nesral a světec Emiliano se mu zdál sympatický.

Ráno šel Nekuda na záchod, ale v posledním okamžiku si uvědomil svůj slib, který dal bohu a na mísu se neposadil. Posnídal tvarůžky s cibulí a zapil je pivem. Na přednášce hrozně smrděl, ale vědom si svého slibu, blaženě se usmíval. Ostatní však jeho radost nesdíleli a pokřikovali na něj něco o praseti a nečistém pohanovi. Ten den se Nekuda ládoval v blízkém mléčném baru koblihami, sýrem, vlašským salátem a to vše zapíjel mlékem. Týž večer zažíval Nekuda kruté porodní bolesti, díky kterým upustil i od jinak obvyklé četby  SM pornografických magazínů, které měl pod zámkem v zásuvce svého stolu. Celou noc se Nekuda převaloval a vypouštěl, za doprovodu hrozných zvuků ošklivé plyny ze své zadnice, již tak utýrané. Kolem třetí hodiny ranní, však Nekuda nabyl dojmu, že mu pukne močový měchýř, a proto se vydal na záchod. Cestou na záchod sebral prázdnou láhev od vína. Na záchodě začal nad mísou pomalu močit do láhve od vína, to pro pozdější použití, ale tak aby se přitom neposral. Nekuda láhev zašpuntoval a utřel si pomočenou ruku o košili, ve které spával. Adolf znalecky prohlédl obsah láhve proti světlu žárovky a uspokojením se pousmál. Schoval láhev i toaletní papír ( to aby ho nesváděl k vyměšování) a šel spát. Ráno se probudil a s radostí udělal nožem na dveře již třetí čárku na znamení toho, že již třetí den nešel srát.

Ten den posnídal Adolf opravdu bohatě. Na odrbaném pracovním stole se objevil meloun o velikosti kostelní báně, následován třemi páry ostravských klobás, jitrnicovým prejtem, uzeným sýrem, sardinkami v tomatě a nakonec lázeňskými trojhránky s ořechovou příchutí.

Tuto hostinu zapil Nekuda pohárem moče z uschované láhve. Krátce poté pocítil touhu jít se vyprázdnit, ale tuto myšlenku nakonec zapudil. Toho dne raději Nekuda do semináře nešel, pouze tam zatelefonoval, že je nemocný. Kolem druhé hodiny po poledni přepadl Nekudu hlad, a proto se vydal  šouravým krokem (to, aby se neposral) do Mc Donald´s. Sotva co tam došel, objednal si: dvakrát Big Mac, třikrát velké hranolky, šestkrát cheesburger a nakonec velký čokoládový shake. Obsluha zírala, jak může takový vyschlý typ s propadlým hrudníkem sníst takovou porci jídla. Nekuda se nijak nezdráhal a okamžitě začal konzumovat. Při jídle však vypustil mohutný pšouk, kterým dosáhl zamoření okolních jídelních stolků a následného exodu mnoha zákazníků restaurace Mc Donald´s. Po vypití čokoládového shaku se k Adolfově hrůze-potěšení dostavily příšerné bolesti břicha. V poslední vteřině, rozhodl se Nekuda, že poruší slib daný bohu a bude se muset vysrat. Rychlým krokem zamířil na toalety.

Na pánských toaletách byla naštěstí jedna srací kabinka volná, a proto zde Nekuda nalezl azyl. Navzdory tomu, že dveře nebyly vybaveny zámkem ani závorou, sklopil Adolf víko toaletní mísy dolů a sám již bez kalhot si na něj vylezl. Rozkročmo a za mohutného řevu vysral kládu o velikosti mužské ruky. Velké černé hovno s tlumeným zaduněním spadlo na víko toaletní mísy a zároveň proud žluté moči omyl dveře od kabiny, včetně kliky. Hovno příšerně smrdělo a Nekuda konsternován svým výtvorem setrval ve své dosavadní pozici.

Po chvíli vyčerpaně vydechl a pokřižoval se. Opět se zjevným uspokojením pohlédl na hovno.

,,Ťuky  ťuk, ťuky  ťuk, je tam někdo“? Ozval se zvenku jemný ženský hlas a čísi ruka vzala prudce za kliku. Nekuda ztuhnul, vyvalil oči, nezmohl se na odpověď. Dveře kabinky se prudce otevřely a v nich stála Eva, zaměstnankyně restaurace. Eva měla za úkol kontrolovat hygienu na toaletách. Takového sráče však nečekala. Eva byla ,,plná“ bruneta s velkými prsy, které se draly ven z bílé košile dopnuté až ke krku a pod bradou zakončené velkým modrým volánem. Eva stála ve dveřích, lehce přikrčená, trochu v šoku. Eviny oči nejprve zaostřily na postavu stojící na toaletní míse, potom na Nekudův malý penis, a potom na konečný produkt.

Evě poklesla brada. Rukou si v šoku zakryla ústa a podlomily se jí kolena. Nekuda se vzpamatoval z leknutí, musel jednat rychle, a proto seskočil z mísy na zem, popadl kalhoty a zařval: ,, Co čumíš ty krávo“!!! Eva se lekla a se slzami v očích vyběhla z toalet. Při běhu se jí houpaly prsa. Nekuda si na toaletách oblékl kalhoty a aniž by se vytřel, nasadil svatý výraz a v klidu opustil restauraci Mc Donald´s. Cestou domů si pomyslel: ,,Tohle u zpovědi asi neprozradím“. A jenom tak, pro sebe, se pousmál.