Poslední list

Ten poslední list je vytržen
z knihy plné tolika citů
zdá se mi smutný sen
naplněn osudem zlých mýtů.
Ta sloka co je neúplná
změnila se v hustý dým
snad vítr ji vzal i vlna
ted stíhá chybějící rým.

Zbylo mi jen chvilku ticha
spousta těch krásných snů
ted kniha je o stránku lichá
nevím kam se právě pnu.
Nevím zda odpustit či pouta vléci
že sám bych měl trpět
asi se ale zmítám v kleci
nemohu jít ani nikam letět.

Mým srdcem bolest vniká
než dopíši tu poslední stránku
to hodináři dřív strojek tiká
než já zahojím v mém srdci ranku.
Zavřen v mém království malém
se svou ranou v mém boku
zapomínám na vše v tom schonu stálém
i na tu slzu v mém oku.

Listy srovnal jsem a přemýšlel nad ní
na rukách jsme cítil její tíhu
nesoustředím se co je pro mě hlavní
i když rád bych spálil tu knihu.
Ptám se zda básníci mé verše znají
verše jsou jak kapky něžného deště
co do těch veršů všichni tají
a o čem budou psát příště.

Jsem malíř co polyká potu loky
když také kreslím na papír
vzniká tak poezie snad sloky
ten obraz tvoří myšlenek vír.
Nad tou otevřenou knihou
skláněl jsem tu svou tvář
svou dlaní opřel jsem slabou tíhou
já básník samotář.

Svými pocity naplnil jsem per sádky
jsou plné krásy i strachu
na papíru vznikají dlouhé řádky
poezie s křídly vstala z prachu.
VZnes v jásotu to své křídlo
nad ty vysoké dřevěné ploty
abych mohl dopsat své dílo
do papíru vnořím pera hroty.

Maluji na papír své obrazy
tak dlouho bez spánku
nové myšlenky ve mě razí
píši je než ztratí se ve vánku.
Do papíru vetkávám slova
v půlnočním měsíčním svitu
už je dopsána myšlenka básníkova
napsaná vlnou mých citů.

Tak vznikne velká kniha
jen listy opatřím mříží
kolik stránek ta velká tíha
hrot se už ke konci blíží.
Když mě unaví lidé vemu list
inkoust sám nadšeně proudí
v bezpečí schovám se na jedno z míst
pak verš se s kańkou soudí.

Já stokrát chtěl roztrhat tu knihu
přestat otáčet ony smutné strany
i z mých slz poznáš tu něhu
svou krví bych měl psát mé rány.
Jen v ruce zahřívám tvou sponu
napadají mě myšlenky nové a nové
cítím v sobě plno nových tonů
když řádky čtou tvé oči démantové.

Zas jsem pokreslil další list
v mých žilách se zastavila krev
až ty řádky budeš jednou číst
snad ve mě se vzkřísí lásky jev.
Na tom listu vznikne hned
ve mě až zvládnu svou bolest
měsíc den ode dne stále bled
o pomoc bych se měl zeptat hvězd.

Tak vstal jsem od svých básní
měsíc se ted zcela usmíval
obloha se ted zcela jasní
tam někde je básníků král.
Nedopsaný list se v ruce chvěje
když na něj vítr dýchá
má ruka ten papír hřeje
jen ptáci jsou všichni zticha.

Zabořen do tajů žlutých listů
o stracených naddějích a touhách
pak došel jsem až k tomu místu
o štěstí co našel jsem v těch vlnách.
Na jednom místě knihy pavučiny
léty usazený starý prach
kdo nese na bedrech pocit viny
těch tajemných osudových drah.

Tajemnou knihu mého osudu
přál bych si poznat jedenkrát
kam své myšlenky ted povedu
zatím je nechám v sobě zrát.
Něco v mém životě uniká
až uzdravím tu svou ranku
nechte od únavy odpočinout básníka
pak dopíši tu chybějící stránku.