Vyznání sněženek

V noci jsem napsal potají do sněhu
chci s tebou být od prvního dne jara
psát ti své verše a dát ti svou něhu
voníš má sněženko něžný posel jara.

Na louce už pomalu roztává sníh
pod zlatým paprskem jarního slunce
jaro ted smazává zimy hřích
v mých dlaních ohřívám tvé ruce.

Na stromech zbytky rampouchů stěženek
v trávě je tisíce malých louží
já do dlaně ti natrhám tisíce sněženek
mé srdce po tobě ještě víc touží.

Nastal čas něhy jara ne zimy podvodů
to jaro svůj příchod zimě hlásí
láska k procitnutí potřebuje svobodu
tvá ženskost probudi se do celé krásy.

Už nebudu ti vločky z vlasů stírat
ani pod záplavou bílích motýlků
pod rozkvetlou jabloní tě budu líbat
do dlaní ti dám první sněženku.

Už nebudu psát potají do sněhu
oči září  štěstím jak u tvých panenek
a sníh zmizí i z řeky břehů
já z lásky tobě natrhal kytici sněženek.