NA SJEZDOVCE.

Učitel Hanousek přehlédl skupinu žákyň a žáků na lyžích, kteří se shromáždili na sjezdovce a z  nichž někteří se poněkud nenadšeně dívali dolů.

„Tak jsme všichni?“ zeptal se nahlas.

„Asi jen Michellin se zaseknul na lanovce,“ ozvalo se někdo.

„Ksakru. Kde je?“ zeptal se hned a v duchu si vybavil žáka Mirka, který díky své zavalité postavě získal onu přezdívku.

„Mám obavu, že ten sem nedojede. Možná se skutálel zpátky dolů,“ řekl Filip a všichni se rozesmáli. Za okamžik se však objevila doširoka rozkročená postava, která měla roztažené ruce a jela přímo na ně.

„Bacha! Michellin se na nás řítí!“ vykřikl někdo a ve skupině nastal pohyb všemi směry.

„Uhnětééé!!“ křičel rychle se přibližující Mirek.

„Špičky lyží k sobě!“ vykřikl Hanousek, ale bylo to marné. Mirek jel dál. Několik žáků a žákyň stačilo včas uhnout, ale ti zbývající se složili na sníh v řetězové reakci.

„Okamžitě ze mě slez!“ rozkřikla se Vendula, kterou nechtěně Mirek zavalil.

„Hele, na Michellina přišlo předčasně jaro!“ zvolal Ota.

„Jé, mně ujela lyže!“ vykřikla Marta.

„Já ji chytím!“ nabídl se okamžitě Filip a rozjel se za jedoucí lyží. Stejně ochotný však náhle byl i Pavel a vzápětí se oba srazili.

„Ty blbče!  Co děláš!“ zařval padající Filip,  na něhož se skácel Pavel. Oběma poté ujely lyže.

„Tak mládeži,  vstávat, vstávat!“ zvolal hromovým hlasem Hanousek, který zamračeně sledoval následky jízdy Mirka.

„Jéé. Pane učiteli,  já jedu!“ ozvala se Marcela, která se ocitla na začátku sjezdovky.

„Obloukama sjet dolů!“ zvolal na ni a následně se ozvalo ječení, které doprovázelo její přímou jízdu sjezdovkou dolů.

„Já jedu za ní!“ vykřikl Ota a rozjel se.

„Tak a ostatní obloučky, zdůrazňuji obloučky,  sjedou sjezdovku!“ řekl ostatním.

„Teď se dívejte, jak jezdí profík!“ zvolal Franta a hůlkami se odrazil, aby se poté  přikrčil a provedl na sjezdovce první oblouk. Na jeho konci se mu však připletl do cesty  Pavel, který se zrovna postavil na lyže.

„Uhni!“ zařval na něho, ale bylo pozdě. Oba ve zlomku vteřiny dopadli na povrch sjezdovky za zvednuté sněhové tříště všemi směry.

„Amatéři!“ zvolal Filip a rozjel se. Sjížděl sjezdovku elegantně, ale jen do toho okamžiku, kdy šlusem sjíždějící Mirek o něho lehce zavadil. Ztratil poněkud rovnováhu a za vrávorání vyjel zcela ze sjezdovky přímo do lesa. Pak se ozvalo praskání větví.

  Mirek se také pokusil o oblouk, jenže ho přetáhl a projel napříč sjezdovkou. Několika lyžařům zkřížil cestu a ti se poroučeli na povrch sjezdovky. To nebylo však vše. Před sebou náhle uviděl jedoucí lanovku a lyžaře na kotvách. Jeden lyžař po jeho nárazu na rozkymácené kotvě už nebyl a zatímco Mirek mizel v houštinách, onen lyžař ležel rozplácle na sněhu ve stopě od lyží. Zakrátko další jedoucí lyžaři díky němu také popadali.

 Jé. Mě zase ujela lyže!“ vykřikla Marta a za okamžik se pokoušela o jízdu jen na jedné lyži ve stylu holubičky, což nemělo dlouhého trvání. Následoval  pád a jízda po břiše.

  Karel nabral při sjíždění sjezdovky na rychlosti a náhle z ní zcela zmizel. Projel řídkým lesem a pak před sebou uviděl dřevěné stavení. Zdárně se mu vyhnul. Nevyhnul se však hromadě složeného dříví. Hromada naštípaného dříví se rozpadla a brzo ho byla plná celá stráň pod stavením. On sám se kutálel mezi ním.

  Hanousek nervózně sledoval po sjetí sjezdovky počínání svých žákyň a žáků. Neuniklo mu, že někteří z ní poněkud vybočili a ti zbylí se jí snaží sjet všelijakým možným způsobem.  Zděsil se, když spatřil nepřehlédnutelnou postavu Mirka, jak vyjela z prostoru lesa vedle lanovky a vřítila se opět na sjezdovku. Opět další postava na kotvě spadla a po ní pak i další. Netrvalo to dlouho a na sjezdovce došlo díky Mirkovi k hromadným pádům.

„Tak tenhle lyžařský výcvik mi byl čert dlužen,“ pomyslel si a oddechl si, když se všichni jeho svěřenci postupně z různých stran ve zdraví pod sjezdovkou sešli.