Rozchod do tmy

Ve tmě z dáli ozývá se jedna věta,

ze dvou míst,

zazněly čtyři slova.

(možná jen 2, možná 5 – záleží na tom?)

Studeně, prudce a naléhavě dopadly na vaše duše.

Tak jako déšť z mraků na ulici,

který se ani nemá kam vpít,

jste Vy dva jen osamělým stínem,

co  už nemá kam dál jít.

Tak stojíte uprostřed ztichlého potemnělého parku,

ve kterém se ozvěna rozléhá mezi vámi

a černou oblohou s hvězdami, kdesi v nedohlednu…

V parku, kde jste se jeden zářivý den potkali.

V den, kdy slunce milióny paprsků prozářilo vaše duše.

Na tom samém místě, stále Vy dva,

jen doba se změnila,

jako změnila se vaše slova.

S tím, jak změnilo se něco ve Vás.

A Láska našla si jinde naději.

Pryč je doba milování.

Teď jen: „ztrať se mi z očí – nechci Tě víc vidět“…

„JDI“ !!!

 za jinou nadějí…

Tak co mi zbývá? 

© T. Rathouský