Jak jsem si kupovala "cupitavou"svačinu

Jak jsem si kupovala "cupitavou" svačinu

Jednoho únorového dne jsme šly s kamarádkami za naší nemocinkanou spolužačkou Lízou,která chová osmáka degu,

křečíka a spoustu dálších hlodavců.Jakmile mi ty pokládky

ukázala,tak mně posedla touha mít taky nějáké hlodavče.

Tak jsem honem letěla do nejbližšího zverimexu pořídit si

nějáké chlupaťoučké a čumáčkovité zvířátko.Rozhodovala jsem se mezi myškou za deset korun a křečkem za dvacet korun.Ne a ne se rozhodnout.

Najednou jsem zahlédla mezi hromádkou šedých a rezavých myšiček

malou bílou hlavičku,která spokojeně hajala.Ó jaká to přenádherná

myška pomyslela jsem si.A bylo rozhodnuto!

,,Pane prodavači,prosím tuhle myšku.",,A máš na ní krabičku?"

Zavrtěka jsem hlavou,že ne a panprodavač mi jednu dal.

Potom jsem pro svého nového mazlíčka koupila krmení,rozhodla jsem se,že se bude jmenovat PIPIN a šupajdila jsem si to šťastně domů.

Potom až přišla nicnetušící maminka domů,tak jsem ji řekla

,,Mami nic neříkej a neměň výraz,když tak to můžu navrátit do prodejny."A rozevřela jsem dlaně a tam seděl Pipin ve vší kráse

a hezky ňufal ,,ňuf,ňuf".

,,Říkala jsem žádná zvěra u nás doma.",,Ale já jsem moc chtěla

nějaké zvířátko.",,No dobře,a kde bydlí?",,V domku z kartonu."

,,Ne,ne,ne,to by prokousal."Tak jsme ho dali do pětilitrové sklenice

naležato,dali tam kus kartonu,aby ho mohl pročůrávat a buničinu,

aby měl kde spát.

Takle to bylo celý týden,až maminka "dobrodějka"za posledních pět- set korun koupila klec za čtyřista a my jedli celý týden brambory.

Ale mě to nevadilo,protože můj Myša kulička měl luxusní 

byt s patrem.

Tak si maminka na milého Pipinka zvykla a teď je tu mazánek celé

rodiny,kterého všichni milujeme k sežrání(toto by doslovně platilo

v době velkého hladu).